Extrémní závod - Krušnohorský Everest tak, jak ho zažila naše ambasadorka Naďa

Náš smíšený tým Die Simulanten Bande se po 6 letech rozpadl. Pavel Majer po skončení 6. ročníku oznámil, že by si rád zaběhl Maraton v Drážďanech a rád by tomu věnoval svou energii a čas. Nechali jsme tomu s Jirkou Markem volný průběh, buď někoho přibereme do Simulantů nebo se rozdělíme. Mne ulovila pořadatelka závodu Zita Henichová do týmu ženy nad 120 let a Jirka se přidal do týmu Rychlí běžci. 

Takové extrémní podmínky, jako byly letos, nepamatujeme. Taky už nám pršelo, foukalo i bouřka byla. Ale nikdy to netrvalo 12 hodin v kuse. Tento závod je těžký sám o sobě a když se k tomu přidá extrémně hnusné počasí tak máte o zábavu postaráno. Kdyby to byl závod jednotlivců tak mě na tom kopci nikdo neuvidí. 

Jenže.. :)) Krušnohorský Everest je týmový závod, který prověří nejen vaší fyzičku, odolnost a morál, ale taky týmového ducha. Tak nezbývá nic jiného než si nastavit hlavu na ty nejhorší podmínky a vyrazit. Zabalila jsem si všechno svoje sportovní oblečení, kromě plavek a tílek. V ruce jsem chvíli držela Hamplíkův neopren...Pod kopcem už je připravené zázemí pro závodníky, za ty léta už je ve stanech nepsaný zasedací pořádek a každoroční upgrade přístřešku. Zita, která závod prožívala vždy jako hlavní pořadatelka, je letos poprvé v roli závodníka a žasne, závodníci fungují jako jeden tým.

Extrémní podmínky letos změnily i celkovou atmosféru závodu. Každý by rád vyhrál, ale prioritou je sucho a vydržet. Nejdražší komoditou je suché prádlo a teplo. Klesá zájem o společenský život ve stanu a o to, kdo kolikrát to už šel. Očima posuváme časomíru. Podmínky jsou fakt těžké  a to jsme teprve na začátku. Poryvy větru jsou chvílemi tak silné, že létají stany vzduchem. Na trati máte pocit, že vás někdo mlátí mokrým hadrem přes obličej. Pořád věříme, že se počasí  zlepší, ale ne...ještě 8.5 hodiny...ukazuje časomíra. Mám zmrzlé nohy, ruce, vlastně je mi celkově hrozná kosa. Z tašky tahám nacucané ponožky, na stůl pokládám promočené rukavice, třetí pár už nemám. Některé týmy toho už mají plné zuby a končí, odjíždí domů, DO TEPLA !!!, že tohle nemají zapotřebí.

Vysílám kamaráda Honzu, aby nám zajel domů pro další teplé oblečení, suché ponožky a rukavice. Manžel vše připravil a Honzovi zásilku tepla předal. Od 6. kola se mi zlepšil tepelný komfort a nálada. Chodí se mi dobře, kupodivu mne nic nebolí. Moderátor hlásí, že náš tým Krušnohorský Everest si stále drží 1. místo, to mě nakoplo. Vypotřebovala jsem skoro všechno oblečení a veškerý svůj morál. Po 19. hodině se setmělo, vytahujeme čelovky, které v mlze stejně moc nesvítí. Mám radost, že je tma. Je to změna a navíc jsem zas o kus blíž do suché postele. 9. výstup a hodina a něco do konce. Jdeme do finále, pořád vedeme s náskokem asi 3 kopců. Máme velikou radost, že jsme první a hlavně, že jsme to vydržely. Zaokrouhlujeme každá na 10 výstupů.

Hurá bedna :)) 1.místo v ženách celkově a tím pádem i v kategorii ženy nad 120 let. Euforie a radost veliká. Je nám teplo, ta dřina stála za to. Za ten pocit sounáležitost, za ten potlesk přátel, za ten pocit na stupní nejvyšším, že jsme to dokázali i v tak těžkých podmínkách. My všichni. Stálo to za to. Člověk vydrží víc než si myslí.

Potlesk, ale patří všem , kteří tam v sobotu byli, závodili, fandili, fotili nebo se jakýmkoli způsobem podíleli. V tomto závodě nebylo poražených. Tady vyhrál každý, kdo se s tím popral. Já děkuji svému vítěznému týmu, že jsem mohla být platnou součásti, pořadatelům a všem kolem toho, za velmi intenzivní zážitek. Fotek je letos méně, protože můj foťák, stejně jako já, nemá rád, když prší a fouká. Ale závodníci mají obraz letošního Krušnohorského Everestu 5D,  hluboko vrytý do paměti. Žádná fotka na světě tohle nemůže vystihnout .

Děkuji Koloshop.cz za zapůjčení bot Dynafit, opravdu podržely. Manželovi za luxusní večeři a mé dceři Pétě za to, jaký je to parťák do pohody i nepohody.

Naďa, ambasadorka Koloshop.cz