Rýsuje se návrat Krušnotonu?

Potřebnou kvalitou organizace a především nastaveným přístupem k vám, účastníkům Krušnotonu, se začal tento závod stávat jedinečným. V té době se samozřejmě konala spousta dalších kvalitních silničářských závodů, které byly zprvu pro Krušnoton inspirací. Po pár letech se ovšem karta otočila a Krušnoton se stal inspirací a vzorem pro řadu pořadatelů ve středoevropském regionu. Jeho výjimečnost spočívala v nadšení a síle organizačního týmu a všech pomocníků. Základní organizační tým se rozrostl na 7 hlavních členů, jmenovitě se přidali Martin Mátl, Tamara Kučerová, Jirka Jiroušek, Tomáš Radič a Jarda Maršík st.

Tým pomocníků navíc každý rok čítal okolo 100 až 150 dobrovolníků, kompletní pracovní tým Koloshopu, desítky regulovčíků, hasičů, policistů, kteří za tričko, svačinu a dobrý pocit neuvěřitelně skvěle fungovali od čtvrtka do sobotní noci. Krušnoton totiž od samého začátku nebyla fabrika na peníze. To byla naše filozofie. Pokud závod něco vydělá, vše do něj vrátíme. Nikdy jsme neměli zvučné sponzory, kteří by do závodu nalili peníze. Jedinou odměnou za několikaměsíční práci, odříkání svých aktivit a času s rodinami, byl společný nedělní večer plný pozitivních emocí a motivace posouvat Krušnoton dál. Ale i to jednou vyhaslo.

Cože? V české kotlině lze udělat závod, který má parametry srovnatelné s evropskými velikány? Ano, dle slov mnohých závodníků byl profil daleko horší. Například na známém švýcarském Alpenbrevetu majícím větší převýšení, konkrétně 7000 metrů na 280 kilometrech, máte 5 zásadních kopců a sjezdů, kdy “nějak” nastavíte tempo a kopec vyjedete. Ale, v dobrém slova smyslu, “zákeřnost” tras na Krušnotonu je v neustálých změnách tempa, kdy bylo na nejdelších trasách až 30 kopců nebo výraznějších stoupání!

A z toho 7 v oblíbené sv. Pětici. Ano, 7 kopců v Pětici. Děčínský sněžník, Nakléřov, Komárka, Bouřňák, Cínovec, Dlouhá Louka a Sedmihůrská cesta. Významné kopce totiž v průběhu let stále přibývaly, ale označení Pětice zůstalo.

Krušnoton byl sezonním tréninkovým cílem mnoha cyklistek a cyklistů. Když přišla v roce 2020 první pauza způsobená nejistotou spojenou s pandemií Covidu, říkali jsme si, že si rok odpočineme a následně na naší práci navážeme. Upřímně jsme však zjistili, že mít po 10 letech volné léto a čas na rodinu, mít možnost cestovat, nebýt tvrdě svázáni s organizací závodu a okusit jiné životní výzvy, je vlastně prostorem pro novou životní etapu. A tak jsme se rozhodli odložit Krušnoton na neurčito.