Měl jsem tu čest (spolu)doprovázet seňora Alberta Contadora na švihu na Křivoklátsku. Při jeho první návštěvě Česka, kam se jako ambasador L´Etape Czech podruhé vrátí a pojede v červnu.
V hotelu Praha v Nižboru, odkud se v mrazivém pondělním odpoledni startuje, má vlastní pokoj jako šatnu.
Jako jediný. Největší hvězda.
Aby ne. Před sedmi lety uzavřel kariéru jako jeden z nejlepších cyklistů historie. Se sedmi triumfy (a to ještě o dva přišel) na Grand Tours, jako pátý v historii dokázal vyhrát všechny tři.
Jeho stroj, šedivo-stříbrný Aurum Magma, vlastní značky, kterou dal dohromady s Ivanem Bassem, stojí opřený o vrata garáže už víc než s hodinovým předstihem. El Pistolero se celý v černém objeví za půl hodinky. Natočí si ionťák ze společného barelu, vezme dvě tyčinky. „Jaká je forma? Snad není špatná,“ usměje se a pak se ochotně a nekonečně fotí s účastníky výjezdu. Až později přizná, že má pořád až patnáct tisíc (kiláků) ročně.
Pro radost.
Asi padesátičlenný peloton se třemi červenými doprovodnými škodovkami se vyvalí z hotelového parkoviště k mostu přes Berounku rozvážným tempem. Hnedle za řekou se silnice zúží a zatočí do prudkých serpentin vzhůru do Zdejciny, snad abyste pochopili, s kým (Contadorem) a čím (profilem L´Etape) máte tu čest. Skupina se natahuje, ale zůstává kompaktní. Slova se postupně zadrhávají v krku a zužujících se průdušnic. No, tady to ještě půjde. Každý si brzy nachází pozici, odpovídající (očekávané nebo spíše vytoužené) výkonnosti, po chvíli přece jen zbyde čas a síla na pár vět…
Balík se natahuje, čelní skupina se všemi „favority“, Zdeňkem Štybarem, Jánem Svoradou, Tomášem Bábkem, Kristiánem Hynkem nebo Terezou Huříkovou trhá. Přichází další táhlý kopec v obci Hudlice, rodišti obrozence a tvůrce moderního českého jazyka Josefa Jungmanna. Tu se zjevuje (nám vzadu) Španěl Contador. Poodjel si stranou, shlédnout ze stráně do krajiny, a teď se vrací. Než byste se odhodlali k pobídce na rozhovor, zvedne se v pedálech, roztančí nohy tím svým neopakovatelným způsobem… a zmizí za horizontem.
Ano, chytil jsem díru. Čelo se nekompromisně vzdaluje. „Zalepíme to?,“ ozývá se za mnou. „Jistě, zkus to,“ opáčím. Před námi zbyla trojice a dlouhý obzor. Zavírám oči, odpojuju čidla bolesti. U lesa přece jen dotahuju, ve dvou dokonce poodjíždíme. Z mírného kopce pod Krušnou horou roztáčím Argona pod sebou, co to jde. Uprchlíky před sebou však vyhlížím marně. Kudy dál?, nutí se nejistota na každé křižovatce. „Do Broum, k pivovaru Matuška, přes kopec dva kiláky.“ No vida, to zní nadějně.
Borci už se na občerstvovací stanici dávno chopili půllitrů, nebojí se jich ani Contador se Štybarem. Stíhám aspoň jedno malý, odskok za túje na návsi a vzhůru dál. Na otevřeném kopci profukuje ledový nejmíň blizzard, ale taky se objevuje ukazatel na Nižbor. Schovávám se pod křídla Martina Hačeckého, a v družném hovoru s legendárním paralympikem Michalem Starkem. Zahřívají nás zejména řeči o tom, jak minulý týden jezdil v teple na Istrii v krátkých kalhotech i rukávech. Poslední čtyřkilometrový kopec z Roztok rázně vyselektuje pole. Až pak sjíždíme do cílové destinace. Hurá.
Hodinky ukazují skoro 50 km, převýšení 850 metrů, to je poctivá robota. Následuje horká sprcha nejen na modré prsty u nohou, večeře a besídka v sále. „My už jsme toho spolu moc nenajezdili, takže jsme si povídali, co kdo dělá a tak. Ale ve spurtu bych si na něj asi troufnul i teď, kdyby to nebylo nahoru,“ směje se Ján Svorada. „…ale do kopce se s ním jet nedalo, možná prvních sto padesát kilometrů, kdy se ještě nezávodilo,“ zavzpomíná Zdeněk Štybar na společně projeté Tirreno-Adriatico 2014, ale i Vuelty.
Dvojnásobný evropský šampion z dráhy Tomáš Bábek jen zakoulí očima: „Profily téhle trati mi asi vymazali z mailu, když mě sem zvali. Vyvézt těch mých 92 kilo do kopce bylo těžký, ale pořád se vozím, tak jsem to dojel. Však mě taky letos čeká horská L´Etape v Prachaticích. Jsem si ale jistý, že tam pojedu gruppetto.“
Contador si nabírá z bufetu a hodnotí: „Zajímavá kopcovitá trať. A já mám zimu rád, vůbec mi nevadila, v ní jsem přece dosáhl svých nejlepších výsledků.“ Pak se rozpovídá se o „Bike is Life“. Je mu přece teprve jedenačtyřicet. Vede svůj tým, má značku kol, komentuje na Eurosportu, pořádá charitativní závod, a s tím vším má tolik dalších plánů.
Tento článek byl převzat ze serveru RoadCycling.cz
Léto už je v plném proudu, a proto je čas třeba i na delší vyjížďky. Tentokrát bych vám chtěl ukázat trasu mým oblíbeným krajem, Labskými pískovci, a to jak z české strany, tak i z té německé. Trasa…
Jak přesně probíhá expedice kola objednaného přes e-shop? Tuto otázku Vám do posledního detailu zodpoví následující video.
Kateřina jezdí na Cannondale Scalpel Carbon Women!
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:30 hod.
Odpovíme do 24 hodin