Sezona 2020 pohledem naší ambasadorky Laďky

Když mi jako každý rok přišel mail ohledně napsání reportu za uplynulou sezonu, tak jsem se ušklíbla a Janče napsala, že teda nevím, co zrovna já mám za roku 2020 napsat. No ale tak, proč ne … 

Projíždím IG a první fotka letošního roku je ze 6. ledna ze skialpů, jak jinak. Celý leden pokud to jen trochu podmínky dovolili jsme ťapali u nás na kopci, spíš bych řekla, že neťapali, ale minimálně jsme se sousedem absolvovali dva závody. Bokami na Ještědu a Noc tuleních pásů. Oba závody byly dost punkové, chyběla pořádná nadílka. Vůbec nemá smysl psát nějaké umístění. Zazávodili jsme si a v pohodě dokončili. Ve druhé polovině února jsme se účastnili třetího a pro mě posledního skialpového závodu. U nás na kopci jsme se zase skvěle, v závodním tempu, provětrali.

Na přelomu února/března jsme vyrazili na skialpy na Zillertal. Právě v tu chvíli, kdy začal řádit v ČR vir. Začínalo být jasné, že to bude na delší dobu poslední výlet do zahraničí  a všechny závody byly nejisté. No. Ne, že by mi to bylo jedno, ale v tu dobu už jsem byla kinder vajíčko. Takže bylo jasné, že závodit nebudu. Během jarní karantény proběhlo pár běhů na horách, nějaké drobné vyjížďky na kole, procházky s Pogem, ale jinak nic zásadního.

Květen nám přinesl punkový závod na Macháči. Letos poprvé na krátké distanci. Místo 60K jsem zvládla 10K. Ve velmi pomalém tempu jsem byla ráda, že jsem v borovém lese neporodila. Původně jsme měli letos vyrazit na kole do zahraničí, zase někam dál, jako každý rok. Situace nám dovolila vyrazit maximálně na Moravu. Holky najížděly kilometry a já byla ráda, že se motám v okolí. Každé dva kilometry stavět na toaletu mě nebaví. Pomalu začínala sezona paddleboardů. To byla vlastně až do porodu jediná aktivita, kterou jsem absolvovala i několikrát za týden. Když nepočítám procházky s Pogem a v posledním stádiu před porážkou výšlap na Bouřňák. V červnu jsme nakonec zvládli ještě dva výlety. Jeden do zahraničí, kdy jsme na paddleboardech obráželi rakouská jezera a jeden u nás za barákem. Takový malý dvoudenní trek s batohem na zádech. No a celé prázdniny a začátek školního roku jsem se jen válela na zmiňovaném paddleboardu.  

5.10. se narodil pan Janek. Ten den to byla docela pěkná aktivita na Stravu. A začal takový celoživotní vytrvalostní závod. Ty mi letos strašně chyběly. Celkově mi chyběl pořádný pohyb, který zase nastane, za toho malého loupáčka to ale stálo. Takže si vlastně nemám na co stěžovat. Naopak.

No a co s koncem roku? Příští rok? … 

Tak teď budu nějakou dobu určitě hledat ztracenou fyzičku. 

No a po novém roce budu doufat, že bude sníh a budou se konat skialpové závody. Pak taky Mácháč Run Fest, Runtour, Krušnoton, KOŤÁK … jinak nemám naplánováno nic konkrétního, ono vlastně ani nic naplánovat v téhle době nejde. Takže to nebudu řešit a budu si užívat sportování s panem Jankem, však ono se to všechno nějak uklidní. 

Buďte pozitivní a užívejte sportování v přírodě. 

Laďka, ambasadorka Koloshop.cz