Menu
Přidejte se k nám a nic Vám neujede:
Všechny články
E-shop Koloshop.cz Magazín iDomestik.cz

Potřebujete poradit?

Kontaktujte nás

Sledujte Koloshop

Sereďmaratón - konkurence zahraničním Gran Fondům

Celý příběh okolo mé účasti na DHL Sereďmaratón se začal psát pár týdnů zpátky, když jsem si procházel, co vše se dá najít na novém online magazínu Domestik. Mimo jiné jsem zde kromě recenzí a různých tréninkových doporučení našel rubriku, která mi v českém rybníčku chybí - kalendář cyklistických závodů

Publikováno: 25. 5. 2024
5 min. čtení
Sdílet

Na jiných webech jsou sice nějaké závody vypsané taky, ale většinou se jedná spíš o horská kola. Když už jde o silnici, tak jde o akce Českého poháru, které jsou samozřejmě uvedené i na stránkách Českého svazu cyklistiky, a moc vám to nepomůže. Do oka mi padl DHL Sereďmaraton, kde je Koloshop dokonce jedním ze sponzorů. 

Já měl zrovna víkend v termínu 18. 5. – 19. 5. volný. Navíc v týdnu následujícím po závodě na naší škole budou probíhat maturity a tím pádem mi zůstane více času na regeneraci minimálně v pondělí po závodě.

Rozhodnuto, jede se závodit! 

Kouknul jsem se do map, kde vlastně Sereď je, a zjistil, že z Jihlavy to máme 3 hodiny cesty. Start byl naplánovaný na 10:20. Vzhledem k tomu, že jsem rád na místě alespoň hodinu před závodem, pohodlněji pro mě a mé rodiče vycházelo, když se ubytujeme v Seredi a přespíme ze soboty na neděli. 

V sobotu jsme z Jihlavy vyjeli v 15:30, kdy už jsem měl za sebou předzávodní zapracování (90minutový trénink s pár kratšími intervaly na rozhýbání nohou). Na Instagramu jsem se dozvěděl, že výdej startovních čísel probíhá i v sobotu večer. Tuto možnost jsem s radostí využil, protože ráno člověk nemusí spěchat s připevňováním čísel a má vše připravené v předstihu. 

Při příjezdu do cílové destinace bylo na první pohled vidět, že Sereďmaratón není pouze nějaká malá akcička, ale naopak jím žije celé město. Moje mamka se znovu ukázala, jako skvělý hledač ideální polohy ubytování, protože startovní a cílová čára maratonu byla prakticky přede dveřmi do našeho apartmánu. Večer jsem si tedy vyzvednul startovní číslo s dárkovým balíčkem, ve kterém byly asi 4 sušenky, energeťák, ionťák a několik slevových poukazů. 

Před závodem je potřeba pořádně doplnit sacharidy. S tím nebyl problém, protože jsme natrefili na místní italskou restauraci, kde měli opravdu vynikající těstoviny, polévku a samozřejmě došlo i na domácí tiramisu. Příprava tedy proběhla důkladná a já už se těšil na trasu, která mě další den čeká.

Tři, dva, jedna...start!

V neděli ráno jsem měl tu výhodu, že jsme bydleli v místě startu, a tak jsem si mohl přispat. Vstával jsem až okolo 8. hodiny a následovala klasická předzávodní snídaně, kdy jím rád buď kaši nebo müesli, k tomu nějaké pečivo a zdroj bílkovin. V 9 hodin jsem byl oblečený a připravený vyrazit na rozehřátí těla před závodem. Vždy se snažím rozjíždět minimálně 20 minut, abych nebyl po noci ztuhlý. Závod odstartoval přesně v 10:20 podle plánu a následoval přesun od neutrálního startu, který byl dlouhý 4 kilometry. Za vozem ředitele závodu jsme jeli až mimo město. Už při jízdě v neutrální zóně jsem věděl, že bude velmi důležité držet se v pelotonu 350 lidí hodně vepředu, abych nebyl někde zavřený při rozhodujících okamžicích a také proto, že v zadní části pelotonu se padá daleko častěji než v té přední. 

Silniční závod Sereďmaratón

Po odmávnutí ostrého startu se začalo závodit. Nebo vlastně spíš mělo začít. Nikomu se moc nechtělo jet, a tak jsme s mým kamarádem zkusili jít do úniku a doufali v to, že se k nám někdo přidá a ideálně se vytvoří skupinka zhruba 20 lidí. Bohužel se tak nestalo a po chvilce jsme dospěli k názoru, že ve dvou rozhodně nemáme šanci ujet a hlavě vydržet v úniku prakticky celý závod. Po zhodnocení situace jsme se vrátili zpět do balíku šetřit síly. Následovalo ještě několik pokusů o únik, ale vždy neúspěšně. 

Závod probíhal za plného provozu, takže se mělo jet v pravém pruhu a za porušení tohoto pravidla hrozila diskvalifikace. Bohužel ne všichni uvedená pravidla respektovali. Na prvním velkém kruhovém objezdu vjela skupina závodníků  do protisměru, a tak se vytvořila sedmičlenná poměrně silná skupinka, kde měl zástupce snad každý větší slovenský tým, který se závodu účastnil.

Věděl jsem, že skupinka vepředu je opravdu dobrá a není moudré jí nechávat moc velký náskok. Bohužel v pelotonu se absolutně nespolupracovalo. Týmy, které měly své zástupce v úniku, tempo rozbíjely, takže na sjíždění ztráty na únik zbyli jen jednotlivci. 

Nejdelší stoupání na celé 122kilometrové trati byl kopec pojmenovaný Havran. Ten měří 4,5 km a jeho průměrný sklon je 5, 3 %. Stoupání rozdělilo peloton na menší skupinky, uprchlíci byly dostiženi a konečně se čelo závodu zmenšilo na skupinu zhruba 35 lidí. Po sjezdu na nás čekalo 70 kilometrů zvlněného terénu skoro celou dobu proti mírnému větru. Spolupráce ve skupině opět vázla i přesto, že některé týmy jako byl PROefekt Across, ZMLR, SanaClis nebo PIERRE BAGUETTE měly ve skupině i více jak 6 jezdců. Cesta do cíle byla tedy ve stejném duchu jako pod první kopec závodu. Zhruba 20 kilometrů před cílem nás čekala druhá vrchařská prémie, před kterou to bohužel v balíku spadlo zhruba od 10. pozice. Tento pád pomohl třem závodníkům, kteří situaci využili a podařilo se jim uniknout. 

V patách vítězům až do cílové rovinky

Ztráta hlavní skupiny nebyla nijak velká a zhruba 5 km před cílem jsme na trojici ztráceli pouze 15 vteřin. Vzhledem k tomu, že nejsem sprinter a nemám rád hromadné dojezdy, tak jsem zkusil 4 km před cílem ještě nastoupit z hlavní skupiny a vyhnout se hromadnému dojezdu, bohužel všechny nástupy si pohlídaly početné domácí týmy, které měly vývoj závodu ve svých rukou. Do cíle v Seredi jsme dojížděli ve 36členné skupince a čekal nás spurt do velmi úzkého koridoru.

Nedomyšlená cílová rovinka plná zatáček byla nebezpečná sama o sobě a čekal jsem, kdy dojde k hromadnému pádu. Naštěstí se tak nestalo. Dojezd byl opravdu nešťastně zvolený a navíc před poslední zatáčkou  se proti nám dokonce objevilo ředitelské auto v protisměru. Přes přechod u cíle přebíhaly děti, které nakonec stihly na naléhání policie včas odběhnout pryč.

Stojí Sereďmaratón za to?

Situace okolo dojezdu mi trochu zkazila pohled na organizaci závodu, protože jinak akci hodnotím velmi pozitivně a jako konkurenceschopnou zahraničním Gran Fondům. Osobně jsem se v cílové bitvě málo dral dopředu a nechal se zbytečně zavřít při nájezdu do poslední zatáčky. Do cíle jsem tedy dorazil v hlavní skupince hned za třemi uprchlíky na celkovém 22. místě a v kategorii 17 – 29 let na místě 11. v čase 2:55:19 s průměrnou rychlostí 41,4 km/h.

Závod byl z mého pohledu až na cílový dojezd skvěle zorganizovaný a rád se na něj v budoucích ročnících vrátím.

Ahoj, jsem mladý závodník závodící převážně na silničním kole a v XCM. Je mi 18 let, studuji osmileté gymnázium a na kole jezdím pravidelně 5. rokem. Sporty mi byly už od mala blízké. V dětství jsem závodně dělal alpské lyžování a byl v centru talentované mládeže ve florbale. Nyní trávím většinu svého času na kole, ve volném čase se ale snažím kombinovat kolo i s dalšími sporty jako je běhání, skialpy, alpské lyžování nebo golf. Mezi mé největší úspěchy v cyklistice patří titul mistra Evropy v závodě štafet MTB na 12 hodin, zisk bílého dresu na závodech L’Etape Slovakia a Slovenia, 2. místo celkově a vítězství v kategorii juniorů na L’Etape Slovakia, 3. místo celkově na Road Classics Pálava nebo dvakrát druhé místo v kategorii juniorů na závodě L’Etape Czech Republic.

Nejčtenější články

Přes 20 let na trhu
Přes 20 let na trhu

Kvalita prověřená časem

Top značky
Top značky

Pouze ověřené produkty

Odborný personál
Odborný personál

Poradíme vám s výběrem

Autorizovaný servis
Autorizovaný servis

V zázemí dvou prodejen

Náš tým je tu pro vás
+420 417 532 677
+420 417 532 677

Po - Pá: 9:00 až 17:30 hod.

info@koloshop.cz
info@koloshop.cz

Odpovíme do 24 hodin