Kateřina Neumannová doporučuje: Réunion, ráj hikingu

Už několik let si vybírám dovolenou na jaře, obvykle v dubnu a nejpozději v květnu. Důvod je jednoduchý, vzhledem k srpnovému ČEZ Lipno Sport Festivalu, který organizuji a jehož je partnerem také Koloshop, nemám v létě čas. Navíc v době, kdy u nás jetě doznívá zima a převládá aprílové počasí, ráda utíkám do teplejších krajin. Tentokrát jsem vyrazila na ostrov Réunion ležící v Indickém oceánu.

Publikováno: 26. 4. 2024

3 min. čtení

Jsem milovníkem aktivních dovolených. Ne že bych se nechtěla vykoupat a na chvíli si lehnout na lehátko, ale stačí mi na to malá část dne. Hledám destinace, kde lze také něco vidět, příroda je moje jasná volba. Pokud k tomu mohu nazout „pohorky“ a vzít batoh na záda, jsem spokojená. Loni to byla Madeira, kterou jsem si zamilovala, a bylo těžké vymyslet něco dalšího. Nakonec, zcela náhodou, padla volba na Reunion a hned na úvod musím říct, že to byla skvělá volba a další láska na celý život.

Začnu ale několika málo nevýhodami, abych mohla pokračovat samými superlativy. Není to levný výlet, zvlášť když nemůžete čekat na akční nabídku letenek a potřebujete letět v předem vybraný termín. V letadle pak strávíte letem z Paříže zhruba 11 hodin, naštěstí lze tam i zpět letět přes noc. Pokud chcete něco vidět a zažít, potřebujete si půjčit auto, což se také prodraží. Na Reunionu byl v době našeho pobytu časový posun +2 hodiny, což není moc, ale pokud chcete na ostrově vidět to nejlepší zalito sluncem, musíte být v horách nejpozději v 9 hodin ráno, raději i dříve. Takže v součtu s cestou do hor, která trvá obvykle od moře nejméně 1 hodinu autem, musíte vstávat celkem brzy. Později dopoledne totiž do hor z východu pravidelně přichází oblačnost, která ty nejkrásnější výhledy zakryje.

A teď už budu jen chválit. Po již zmíněných 11 hodinách letu přistanete na ostrově, který patří Francii, tudíž platíte eurem a veškerá infrastruktura na ostrově je srovnatelná se standardy západní Evropy. Krásné silnice i dálnice a ubytování i gastronomie jsou na nejvyšší úrovni.

Co mě ale uchvátilo, byla čarokrásná příroda, která ve vnitrozemí ostrova nabízí neuvěřitelné výhledy. Některé si musíte zasloužit výšlapem, kterých je na ostrově nespočet a trasy jsou dobře značeny. Některé výhledy jsou ovšem také poblíž silnic a stačí dojít pár metrů od auta. Ihned po příletu silně doporučuji pořízení plastické mapy ostrova, která je k dostání skoro ve všech obchodech se suvenýry. Z ní je zřetelné, že okolo nejvyšší hory ostrova Piton des Neiges vznikly v minulosti sopečnou činností tři oblasti nazvané Mafate, Salázie a Cilaos. Každá je jiná a všchny stojí za návštěvu. Jeden den vám na poznání těchto oblastí stačit nebude, ale co se dá dělat, čas na Réunionu utíká až moc rychle.

Samostatnou kapitolou jsou vodopády. Na ostrově jich je spousta a výhledy na ně jsou úchvatné. Některé jsou vidět i z auta při cestách po ostrově, k některým se musíte vydat pěšky. A že to stojí za to!

Za návštěvu stojí i jedna z nejaktivnějších sopek na světě Piton de Fournaise. Leží na východě ostrova a cesta k ní autem nám ze západu trvala dvě hodiny. Až na vrchol jsme nevyšli. Přiznám se, že je velmi zajímavé vidět všechna ta lávová pole a menší postranní krátery, ale osobně preferuji zelené oblasti, kterých je na ostrově naprostá většina.

Klima je na Réunionu tropické, takže je třeba počítat s tím, že se budete při pohybu potit. V horách není horko nijak drastické, ale zásoba tekutin na cestu a funkční oblečení pro osobní komfort je nutností. Já se v Koloshopu vybavila tričky a šortkami Dynafit a nejméně jedno tričko navíc a lehkou voděodolnou bundu jsem nosila v batohu na všechny tůry. To, že jsme nezmokli, byla spíš náhoda, ale nezlobila jsem se. Počasí umí být proměnlivé a dešťové srážky nejsou ničím neobvyklým. Z něčeho ten ostrov tak krásně zelený být musí, že?

Popisovat jednotlivé treky nebudu, protože krásné byly všechny. Za všechny jen uvedu Maïdo, Cap Noir, Cascade a Blanche.