Slabost při sportování

Když jsem dnes ráno vstával, zase se mi nechtělo. Ale na rozdíl od včerejška jsem si nenechal žádný čas na rozmyšlenou a prostě jsem vyrazil. Běželo se mi docela dobře. Jenom jsem měl celou dobu pocit, že mi tahle situace něco připomíná. Přišel jsem na to teprve až když jsem se blížil k domu.

Slabost: Co s ní?

Před léty jsem jako psycholog pracoval se závislostmi. Při odvykání, ať už se jednalo o jakoukoliv návykovou látku, jsem pozoroval pokaždé podobný vzorec chování. Alkoholik si třeba předsevzal, že přestane pít. Vydržel to pár dní, ale pak přišel okamžik slabosti. Dostal se do situace, ve které zkrátka nedokázal odolat pokušení a napil se. Problém nebyl v tom, že se napil, ale v tom, co následovalo. Když se druhý den ráno probudil, začal si vyčítat, jak je slabý, že nic nedokáže a že na to stejně nemá. A pak už zbýval jen krůček k tomu začít nanovo.

Po nějaké době jsem už své pacienty varoval. Vysvětloval jsem jim, že se okamžiky slabosti dostaví, ale že důležité je, aby následující den pokračovali, jako by se nic nestalo. Aby zkrátka přijali sami sebe i s tím, že občas podlehnou pokušení. To, že se to jednou nepovede, neznamená, že to nezvládnou. Stačí si uvědomit, že předtím, než se to zvrtlo, obvykle dokázali abstinovat několik dnů po sobě. A když pacienti přijali svou slabost, naučili se s ní zacházet. Začali se vyhýbat situacím, kde byla větší šance, že by se k pití mohli vrátit znovu. A dokázali to.

Slabost u běžců

Podobný vzorec chování vidím i u běžců začátečníků. Dají si předsevzetí, že budou běhat třikrát týdně. Jenže pak přijdou hodně unavení z práce a už se jim nechce. Vynechají jednou, vynechají podruhé a potřetí už nevyrazí zkrátka proto, že sami sebe přesvědčí, že to nemá cenu. A celé předsevzetí se zhroutí jak domeček z karet. Proto je důležité umět začínat znovu a znovu. Jednou se to nepovede, ale to neznamená, že to příště nevyjde. I ti nejúspěšnější sportovci se potýkají s celou řadu nezdarů, ale právě ochotou zkoušet to stále znovu se odlišují od ostatních.

U zkušených běžců někdy pozoruji opačný trend. I jim se stává, že občas nějaký trénink vynechají. Ale když se to stane, narozdíl od začátečníků mají tendenci naložit si následující den dvojnásobnou porci. Podle mých zkušeností ale ani tohle není správné řešení. Když se mi nechce, může to souviset s nějakým tělesným procesem, který ve mně právě probíhá. Můžu být hodně unavený. Tělo bojuje s infekcí, jenom o tom ještě nevím. A když mu nazítří naložím dvojnásob, koleduju si o malér.

Takže i když jsem včera trénink vynechal, pokračoval jsem dnes podle plánu, jako by se nic nestalo. Každý den je novým začátkem.