Noc tuleních pásů pohledem kolegy Pavla

Start je sám o sobě specifický, vše začíná průvodem městem s lyžemi na batohu. Vyráží se z parkoviště Zelený potok směrem k ostrému startu na parkoviště u Kapličky. Ve slušném tempu se však šlo od úplného začátku, protože bylo třeba vybojovat si co nejlepší pozici pro ostrý start. O zábavu bylo postaráno také kvůli kompletně zledovatělým silnicím. Po příchodu pod startovní bránu se neztrácel čas, všichni rychle svlékli bundy a start!

Po svých s lyžemi na zádech jsme běželi po silnici až ke spodní stanici lanovky na Sněžku. Je to celkem slušný kus cesty, a tak jsme se s Ondrou snažili zvolit rozumné tempo, aby nám zůstaly síly na výstup. Ostrá "loktovačka" proběhla ještě v prudkém úseku pod lanovkou, kde bylo třeba protlačit se co nejvíce dopředu před obutím lyží a nástupem do stopy.

Trasa vedená pod lanovkou je krásným skialpovým úsekem, který je ale poměrně dlouhý. Jde se až ke stanici lanovky Růžohorky, místy je svah dost prudký a hlavně se zde dá jen těžko předbíhat pomalejší závodníky. Nebyla tak nouze o dramatické situace, kdy některým podkluzovaly pásy a vypínaly se jim boty z vázání.

Mně osobně se šlo dobře, držel jsem si své tempo, technicky jsem také neměl problém a Ondra mi byl oporou v zádech. První sundavání pásů proběhlo hladce, občerstvovačku od Chimpanzee jsme jen minuli a začali sjíždět na Portášky. Ondra je výrazně lepší lyžař, sjezdař, a tak mi zmizel ve tmě. Já se snažil jet co to dá, ale zároveň na jistotu. Přeci jen, ztratit pár vteřin z kopce je lepší, než se někde rozbít.

Pod sjezdovkou u stanoviště, kde se nasazují pásy, dojíždím Ondru. Vše se mi daří rychle, a tak bez ztráty času vybíháme na další nástup, opět kousek s lyžemi na zádech, přes silnici k cestě na Javoří důl. Při nasazování lyží dobíháme dvojici týmu Dynafit 2, Tomáše s Karlem, a tak začíná ten správný souboj a pošťuchování, kdo komu uteče.

Druhé stoupání není tak technické a prudké, ale žádá si o to vyšší tempo. Zpočátku jsem se posunul dopředu a snažil se jít na hranici svých možností, v polovině stoupání mi ale začalo docházet a do čela šel Ondra. Zavěsil jsem se za něj a snažil jsem se udržet jeho strojové tempo až nahoru. Padl na to aktivátor a těsně před vrcholem raději ještě gel. Povedlo se, zůstali jsme pohromadě. Další sundavání pásů, příprava na sjezd opět proběhla bez problému. Druhý sjezd byl poměrně krátký, zakončený dojezdem do protisvahu, kde se opět nasazovaly pásy pro finální výstup.

Stoupání na Zahrádky už bylo celkem krátké, ale i tak jsem si tu sáhl na dno svých sil, protože nám kluci z Dynafitu 2 trochu poodjeli a snažili jsme se je dotáhnout. Po posledním sundavání pásů už následoval sjezd po široké sjezdovce Zahrádky. Cíl byl již tradičně v krátkém, ale pořádně prudkém stoupáku, kde se muselo dobruslit do cílové brány.

Ihned po dojezdu následovalo předání finišerské medaile, nezbytné selfie a čaj s koláčky. Trať dlouhou něco přes 15 km jsme zvládli zdolat v čase 1 hodina a 42 minut, což stačilo na 12. místo v kategorii Muži 2 a 26. místo celkově. Přiznám se, že moje ambice byly o něco vyšší, ale musím si přiznat, že lépe to prostě nešlo.

Vyhlášení výsledků a následná afterparty proběhla v baru Klondike, kde už panovala velmi uvolněná a přátelská atmosféra, která jen podtrhla skvělý dojem z celé akce. Všem začínajícím skialpinistům mohu NTP určitě doporučit, je to jedinečný zážitek se super atmosférou. Těšíme se na příští rok!

Pavel, brand manager