Rok se s rokem sešel a se začátkem prázdnin se nám blížil další ročník MFF v Karlových Varech, kam spolu už léta jezdíme. Loni jsme tam byli poprvé po letech sami bez dětí a bylo to super. Pro letošek nám David ale vymyslel upgrade v podobě cesty tam i zpět na kolech přes vrcholky Krušných hor - jak jinak :) Nápad skvělý, provedení ještě lepší! Tak nějak se totiž stalo, že jsme si nebookli ve Varech včas ubytování, ale nikdo z nás to neřešil - zřejmě jsme už oba čuchali ještě skrytou variantu naší třídenní dovolené, a sice vykašlat se na festival a zkrátka jenom jet. A tak jsme se dva dny před odjezdem domluvili, že si to uděláme na pohodu, cca 300 km za 3 dny a zkusíme toho projet co nejvíc.
První, co bylo potřeba vyřešit, bylo bikepackingové vybavení. V Koloshopu jsme dostali možnost vyzkoušet a otestovat sety od dvou předních výrobců - Apidura (na tu měl už delší dobu zálusk David) a Osprey, který jsem si vzala já. Nechtěli jsme toho s sebou tahat zbytečně moc, takže jsme zvolili kombinaci podsedlové, přední a malé vrchní rámové brašny. Tady bych vypíchla vychytávku u Apidury - k přední brašně na řidítka má ještě přídavnou příruční brašničku, která se dá lehce odepnout a vzít s sebou, když je třeba. Oba výrobci taky myslí na potřebu nabíjení navigace během jízdy, takže přední brašny mají perforaci na kabel, který krásně dosáhne k přístroji.
O tom, že je to všechno z kvalitních materiálů, odolné vůči oděru a nepromokavé, se asi rozepisovat nemusím, protože jinak by ty sety vůbec neměly smysl. Rozdíl v povrchové úpravě u těchto dvou typů je v tom, že Apidura používá hrubší tkaninu, zatímco brašny od Osprey jsou i zvenčí pogumované, což oceníte zejména po návratu z výletu blátem - za mě dobrá volba, snadno se to čistí.
Boty, náhradní dresy, spodní prádlo, tílko, ponožky a civil (triko, kalhoty, mikina) jsme napěchovali do podsedlové brašny, která plní i funkci blatníku. Do toho nechceš lézt během cesty, rozbalíš až v cíli. Do přední brašny přišlo to, co bychom mohli během jízdy potřebovat - pláštěnka, větrovka, vesta, tyčinky, nabíječky, doklady, kapesníky, opalovací krém, repelent, kontaktní čočky a kartáčky na zuby s pastou, protože ty bychom v zadní brašně nejspíš při vytlačování vzduchu před zapnutím zlomili. No, a do “top tube” minibrašničky se vešly kromě klíčů a tyčinek i takový důležitý věci, který nutně potřebuješ mít po ruce, jako třeba pytlík gumových medvídků. Technikálie máme za sebou, sbaleno máme, tak pojďte s námi do pedálů!
Obr.: Co si Vej vezla v podsedlové brašně.
Start v 8:00 a hned do kopců směr Vitiška, Moldava a přes hranici na Neu-Rehefeld. Po německé straně jsme jeli poměrně dlouho, projeli jsme spoustu krásných vesniček i měst, jako třeba Neuhausen či Olbernhau - tady stojí za zmínku venkovní technické muzeum a krásný kostel. Podél Načetínského potoka jsme se zpět na českou stranu doslova přehoupli až na Kalku. Kafe, bohužel, nikde…
Z Kalku přes Zákoutí směr Novodomské rašeliniště, cestou koupačka ve Starém rybníku, průjezd skrz bývalý železniční mostek a kolem vodopádu Chomutovky na Horu sv. Šebestiána, kde jsme se plánovali zastavit a po cca 65 km se pořádně najíst. Nebylo kde. Zachránila nás Shellka - bageta, toast, cola, radler, kafe, kafe, zmrzlina, doplnit vodu, zaslepit první díru v plášti a hurá dál. Přes nádherný pláně plný rozkvetlých kytek jsme ztratili pár desítek výškových metrů a dojeli do Měděnce. Vyšlápli jsme si až na Mědník, protože proč ne, když jsme měli za sebou nějakých 85 km a něco přes dvacet před sebou. Pokud tudy budete projíždět, nevynechejte Bistro Zelňačka pod Mědníkem - zelňačku mají fakt skvělou a ani kafe nebylo zlý. Přešel lehký déšť, na bundu to nebylo, jedeme dál. Podle vedoucího výpravy teď už budeme jenom klesat do Jáchymova. To, že následně budeme několik km Jáchymovem zase fest stoupat, si nechal jako překvápko. A závěrečných 350 výškových na 4 kilometrech k penzionu už byla vlastně jen taková třešnička na pomyslným dortu prvního dne. Dojeli jsme, sprcha, pivko, jídlo a spát.
Obr. zleva: Jáchymov – nekonečná stoupačka, Kalek, Mědník, Mědník no. 2, Olbernhau – technické muzeum, Pytlácká rokle – sjezd do Jáchymova, ubytko all included, zaniklý železniční mostek.
Když kouknete na mapu, tak vzdálenost mezi Novým Městem a Abertamy je 9,5 km. My si to ovšem dali rovnou krát deset a udělali si parádní courací den, abychom se před cestou domů nezrakvili. Start opět kolem osmé ráno, první zastávka po 25 km a skoro o 600 výškových metrů níž - Karlovy Vary. Tady mise “dovez fusky z fesťáku” a původní plán zdržet se na skvělou kávu v Lékárně, kam během MFF chodíme skoro pořád, a zajít si do “naší” čajovny. Co vám budu - vedro bylo, přijížděly davy lidí, čajovna otevírala za tři hodiny, takže po kafi a dortu jsme metelili zpátky do kopců jako diví. Jo, při sjezdu do Varů jsem ztratila zadní blikačku…
Cesta z města nás mile překvapila - moc pěkná gravelovačka, kterou jsme ocenili o to víc, protože jsme první část dne strávili víceméně na silnici. Přes Starou a Novou Roli jsme dojeli do Nejdku, kde se asi zastavil čas. Hodně zvláštní místo, nehezký, ale díky tomu jsme si na náměstí všimli Orfeus Café&Wine a už jsme seděli na terásce. Dostali jsme tip, kde se najíst a které občerstvovačky po cestě neminout. Kafe chutnalo. Čekalo nás dlouhý a nepříjemný stoupání z Šindelový přes Krásnou Lípu na Přebuz. To už trochu bolelo… odměnou pak byla po pěti letech dřiny zrekonstruovaná Poštovna na Rolavě – tam si určitě zajděte! Krásný místo, čisto, výborný vývar a pana majitele bych chtěla za dědu. Lehké stoupání nádhernou krajinou a další zastávka byla Celnice (v podstatě jsme si ten den udělali jako návštěvní a obrazili jsme místa, která známe třeba z IG a bylo nám líto, že ač jsou taky v Krušných, jsou od nás daleko). Umaštěný sympaťák v okénku nám natočil pivko a byl by si povídal doteď, jenže my už museli zas o kus dál. Sjezd přes nádherný Jelení, zastávka v Perninku na kukandu na ten jejich známý viadukt, ale z té míň lichotivé strany a navíc na něm bylo lešení, takže očekávané “wow” se nekonalo. Nevadí! Za chvíli jsme v cíli. Ještě jsme se stihli podívat na Perninské rašeliniště a alou se ubytovat, umýt, najíst a spát. Kafe s příběhem neoslnilo, ale bodlo.
Obr. zleva: Abertamy, Jelení, nad Nejdekem – Javořina, Perninské rašeliniště, MFF Karlovy Vary, Poštovna na Rolavě.
Ani poslední den tomu nebylo jinak a krátce po osmé jsme už byli v sedlech. Nahoru přes Hřebečnou, ještě zavřený bufet Maringotka, okouknout zavřenou Ryžovnu a hurá na Boží Dar, kde sídlí náš dodavatel do _hotspotcafe_, pivovar Červený vlk, který byl - to neuhodnete - taky zavřený. Holt jsme tu byli moc brzo. Kde ale otevřeno měli, bylo Bifé Café s fantastickou atmosférou, kávou do naťuklých plecháčků a dorty, který nám bylo líto dojíst… není čas ztrácet čas, takže nasedáme a vydáváme se směrem na Klínovec. Stoupání je pozvolný, ale už i dopoledne je děsný dusno. V kopci nás dojíždí pár elektrokolařů (kterých bylo obecně všude fakt hodně), ale stočili to na lesní cestu dřív než nás dohnali.
Než jsme dojeli do Vejprt, na chvíli jsme zastavili v zaniklé obci Königsmühle - génius loci jako blázen… tam jsme se chvíli zasekli a jen v tichosti vnímali sílu tohohle drsně-překrásnýho místa, takže jsme se pak moc dlouho nezdrželi na Vápence v Háji u Loučné pod Klínovcem (zato jsme tam ale potkali známé z naší strany hor), letmo jsme nakoukli na Kovářskou a tamní glampingové ubytování ve stylových vagónech. Cestou přes Černý Potok nás dojeli dva týpci na silničkách, dali se do řeči a domluvilii se, že se za chvíli potkáme u Umanutý kozy v Kryštofových Hamrech pod vodní nádrží Přísečnice. Málem jsme to místo minuli nebýt těch dvou. Mimochodem – jeden z nich kdysi běžel Krušnohorský Everest u nás v Mikulově. Krušný jsou zkrátka láska. Kávička, limča a vynikající palačinka s roastbeefem, nakládanou okurkou, cibulkou a hořčičným dresingem - s čistým svědomím doporučujeme. Co jsme si ke Koze sjeli, museli jsme zase nastoupat. Trošku bolelo, ale nelituju. Jen to zatracený vedro nám tu cestu krapet komplikuje…
Po pár kilometrech nám volá Bart, že na nás čeká v Kalku (první večer se s námi totiž domluvil, že nám pojede naproti a sveze se s námi zpátky domů - takovej je to srdcař :) ). My to měli ještě asi 12 km, ale tady to zrovna celkem jelo. Trošku jsme se tam pak rozseděli a to úmorný dusno nás k jízdě zrovna dvakrát nemotivovalo. Počasí si žádalo koupačku, a tak jsme sjeli kus z cesty a ochladili se v Rudolickém rybníku. Dál kolem Hory Svaté Kateřiny, kousek zase po německé straně přes Deutschneudorf, Brüderwiese a Deutscheinsiedel, a pak už se před námi objevila stará známá vodní nádrž Fláje. To už je domů, co by kamenem! Dali jsme si to poměrně svižně, za chvilku jsme byli na Bouřňáku, pozdravit kamarády na zahradě a teď už jen sjezd po silnici do Mikulova.
Bylo to výživný, bylo to pestrý, počasí vyšlo dokonale, stihli jsme toho bambilion, dobře i špatně se najedli, vypili dost hnusnou, průměrnou i skvělou kávu, já překonala svoje očekávání, David se zlehka projel a po příjezdu domů jsme už přemýšleli, jak to udělat, abychom příště mohli aspoň na pět dní.
3 dny, 307 km, bezmála 5.000 m UP.
Je to dlouhý, já vím, ale…
Obr. zleva: Bifé Café, Königsmühle, stará Vápenka, Kovářská, ohlédnutí za obcí Kovářská, Kryštofovy Hamry – Umanutá koza, Fláje, cíl.
Po vyzkoušení v mnoha typech terénu, při strmých a kamenitých sjezdech, nechyběla ani varianta brod - za mě brašny od Osprey na jedničku. Dopředu stačila menší verze brašny, protože jsem neměla tolik věcí. Ta větší pak při zapnutí překážela na beranech, i když byla hodně dotažená. “Top tube” na horní rám - ideální taštička na bonbóny, teda drobnosti, která se dala dobře otevírat i zavírat za jízdy. O podsedlové brašně jsem opravdu nevěděla, ani když jsme sjížděli Pašeráckou roklí do Jáchymova - a to nebyl zrovna žádnej čajíček. Navíc krásně schytala bahno při průjezdu brodem. Když se vše fest dotáhne (což bych já sama asi tak hodně neuměla, ale muž pomohl), neskákalo to a za celou dobu jsme nemuseli nic z toho dotahovat.
David s Apidurou velmi spokojen. Nic nepřekáželo, nepovolovalo, ani nebránilo v manévrování, hodně ho bavil design.
V rámci Superior Test Days, pořádaných v teplické prodejně Koloshopu, jsem měl možnost otestovat novinku, která mě při představení zaujala na první pohled. O jaké kolo šlo a jaké byly mé první dojmy?
Za těch asi 22 let co se pohybuji v cyklistice, mě už jen tak něco nenadchne. Často vnímám, že jde jen o marketing než o vylepšení nějakého produktu, nebo vznik něčeho fakt zásadního. Posledními…
Když se pohybujete na hranicích materiálu i vlastních schopností, chcete mít na kole prostě to nejlepší, co trh s plášti nabízí. Obzvlášť když sjíždíte téměř kolmé skály s brutálními následky. Jak se…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:30 hod.
Odpovíme do 24 hodin