Na e-biku po Orlických horách

Partička se nám celkem rozpadla, nakonec jsme zůstali jen já a Ondra. Řekli jsme si, že tradice se sama neudrží a jeli jsme. Poslední víkend v září. Děsně pršelo a byla zima, pamatujete?! Vyráželi jsme za deště v sobotu ráno z Prahy a na kolo jsme sedali v Olešnici v Orlických horách kolem poledne. Říkali jsme si, že na e-bikách nemusíme chvátat, že v té kose stejně déle než 6 hodin nevydržíme.

Vyrazili jsme po modré směrem pod Šerlich. Přestalo pršet, juch. Byl to trochu technický výjezd, delší po staré kamenné cestě kolem řopíků. Drncalo to a klouzalo. Měli jsme poměrně těžké batohy, protože jsme potřebovali nabíječky, suché věci, pití,… A ono se to nezdá, ale provezlo se to. Loni v létě jsme nepotřebovali skoro nic, jen žabky a jedno triko. Start nám úplně nechutnal ani na elektrokolech. Já osobně jsem se s tim sžívala a nemohla jsem se nějak dostat do tempa. Co si obléct, jak si sednout, jakou podporu si dát. Když, jsem jela Blinduro na jaře na e-biku, sedělo mi to víc.

Po poměrně dlouhém výstupu přišel první technický sjezd. Úzká stezečka, motanice v borůvčí plná mokrých kořenů. Jindy krása, ale teď?! Při rozjezdu jsme si s Ondrou dávali přednost, kdo pojede první, ani jednomu se nechtělo. „Sedim na tom jak pipka. No, dobře, tak já jedu,“ houkla jsem na Ondru, když jsem se rozjížděla jako první. Celé jsem to projela jak totální lama. Jen setrvačností bez trošky chuti si s tim hrát. Ondra dojel s hodně podobným pocitem. Začalo znovu pršet a byla fakt kosa. Sjeli jsme dolu k mlýnu a začali stoupat na Šerlich, počasí se dál poctivě kazilo. Navlékli jsme na sebe co šlo a pokračovali po hřebeni.

Na bufetu pod Velkou Deštnou jsme stihli rychlý čaj, než zavřeli, a začali jsme si připouštět, že dnes asi mířit na zajímavá místa nemá cenu. Lepší bude sehnat si ubytko a někde se do rána usušit. Sjeli jsme na Chatu Orlici, taková klasa, skvělí lidé už v telefonu, nebyl důvod hledat něco jiného. Horská chata s trochou folkloru v podobě lidového vypravěče Pepina. Výborný. Oschli jsme, ráno si dali snídani a vyrazili dál.

Jo, ten večer Ondra dojel 2/5 čárek a já 3/5. Baterka mu ubývala podstatně rychleji. kila jsou ve výdrži baterky znát. V tom hnusu jsme ujeli asi 35 km s převýšením kolem 1000 m.

Vlastně je to celkem vtipný. Na kole se člověk stará jen o to, aby to zvládl a dojel někam na pivo. Na elektrokole mu jde jen o to, kde si bude moct dobít baterku. Mě bavil ten pocit, že Ondra se vybije daleko dřív, takže jsem nemusela šetřit. Do kopců jsem si s klidným svědomím přidávala bez sebemenších obav. Pohodex. Určitě to chce na e-kole lépe plánovat trasy. 

První zastávka na kafíčko proběhla v neděli v Neratově U Proroka. Byla ještě kosa, v noci mrzlo. Jeli jsme podél Divoké Orlice, takže jsme se moc nezahřáli. Já jsem pořád nebyla spokojená s tim, jak mi spíná motor a kolik mi dává podpory, proto jsme po prošmejdění Neratova vytáhli aplikaci E-Tube a poladili křivky obou kol. Co to udělá, vyzkoušíme záhy, až začneme stoupat na pevnost Hanička. 

Mimochodem, kdo jste ještě v Neratově nebyli, určitě si tam udělejte výlet, stojí to za to. Vzali jsme si s sebou každý jeden zámek Hiplock FX. Takový ten „mlékařský“- tenké lanko na číselný kód. Hodně dobrá věc. Používám to na malé zastávky při výletech na kole, nebo třeba i na neopren při surfování. Je to malé, skladné a dá se případně spojit více zámků do sebe, což jsme využili s Ondrou před kostelem se skleněnou střechou v Neratově. Šli jsme se podívat na nedělní mši, tam jsou cyklistům a jiným individuím otevřeni.

Jakmile jsme se rozjeli do prvního kopce z Neratova, okamžitě jsem cítila, že teď mám kolo naladěno tak, jak jsem si přála. Motor mi zabíral hladce a plynule. Nastavení Eco, Trail a Boost s poladěnou křivkou záběru bylo to pravé ořechové. Ten nejnadupanější režim jsem ani nepoužila. Mám pocit, že mi to pak zbytečně ujíždí pod zadkem a jede to až zbytečně „zadarmiko“. Eco, a v krajní situaci Trail, krásně plnili má očekávání. Každopádně, úprava nastavení motoru v aplikaci z tohohle e-biku udělala úplně jiné kolo. Den předtím jsem pořád hledala takový ten pocit, že jsem Superwoman. Dnes jsem jí už opravdu byla. Jak kdybych měla prostě jen brutálně nadupané nohy. Žádné přetahování se o moc, ale čistá a jasná síla.

Jelo se mi parádně, stará kamenná cesta mi ubíhala pod nohama jako nic. Vzali jsme to na Haničku, pak různě po bunkrech, Annenský vrch zpět na Masarykovu chatu. A pak po hraniční čáře terénkem a zase zpět k autu po modré, kudy jsme stoupali den před tím. Asi 45 km, převýšení kolem 1500 m. Ondrův dojezd byl 1/5 kousek od auta a já 3/5. Moc jsme to nešetřili, věděli jsme, že nás čeká poměrně dlouhý sjezdík autu.

Kdybych to měla shrnout:

• E-bike výlet měl něco do sebe. 
• Člověk nemusí tolik řešit nastoupané metry vzhledem k fyzičce a délce trasy. 
• Když jsme se někde zatoulali, snadno a bez větší námahy jsme se navrátili.
• Určitě to chce pohrát si s aplikací E-Tube na ladění křivky chodu motoru, pak je z toho úplně jiné kolo. 
• Důležité je nezapomenout večer kolo píchnout do zásuvky! 
• Pořád nevim, jak se mám tvářit, když předjíždim v kopci ty, co jedou na bio kole (rozuměj: na klasickém kole). 
• Je skvělý být ten lehčí, páč ti zbývá víc baterky. 
• Může jet společně opravdu různorodá skupina co do fyzičky a všechny to bude bavit, ať to bude do kopce jakkoli.
• Pokud je e-kolo dobře používáno, je to za mě super nástroj a nemám s tim problém. Spoustu lidí to může přivézt k radosti a spostu lidem to pomůže nesedět na gauči, ale užívat si a poznávat. 
• Za mě je to skvělý rehabilitační prostředek. 

Chce to se s tim jen trochu naučit a to jak s nastavením, tak s manipulací, ale i techniku při jízdě. Vzhledem k větší hmotnosti a síle to chce vědět, jak na to, aby se něco nestalo.

Jestli se nechcete tolik dřít, půjčte si to, zkuste si to, polaďte si to a kupte si to! Protože každý, koho jsem na tom kdy viděla jet, měl úsměv na tváři. To asi o něčem svědčí, no ne?!

Téra, ambasadorka Koloshop