Letos jsem si chtěla splnit jeden svůj cyklistický sen a to dojet poctivý bikový maraton. Dlouhé závody přes 4 hodiny už jsem jela hodněkrát, ale nikdy to nebyl dlouhý maraton typu Malevil, Sudety, Král Šumavy. Říkala jsem si, že Malevil by mohl být optimální, není to úplný extrém a jde objet i za mokra. No, to jsem se sakra pletla.
Přihlásili jsme se v neděli, poslední možný den, a od pondělí změnili počasí a hlásili déšť. To určitě, norové, ti se seknou jako vždycky, řikali jsme si. Pořád to bylo za dlouho a najedou byl pátek a na sobotu se v Jablonném v Podještědí hlásil vytrvalý déšť a bouřky. Aby toho nebylo málo, spustila se mi rýma, super.
Mohli jsme neodstartovat jako to udělalo velké množství lidí a já se jim ani trochu nedivím. Ale vidina toho, že bych dojela svůj první maraton, zaplacené dvoje startovné a hlídání pro děti nás zlomilo a řekli jsme si, že za sucha umí jezdit každý a jdeme do toho. Vzdát to na trati můžeme vždycky.
Už na start jsme přijeli mokří až za ušima, na poslední chvíli a na chvost startovního pole. Nevadí, nepotřebujeme se hnát dopředu. Start. Pár úvodních kilometrů po silnici a hurá do terénu. Bláto na loukách, bláto v lese, bláto snad i prší. Tak tohle bude masakr.
Že to bude dlouhý den si uvědomujeme v půlce na 50. kilometru, kde jsme za 3,5 hodiny a nejtěžší sjezdy a kopce máme před sebou.
Předjíždíme dvojici, která byla před námi, mají technické problémy. To nás povzbudí, víme, že když dojedeme, budeme na bedně.
David ztrácí někde ve sjezdu brýle, ještě že si vzal staré poškrábané a není mu to tolik líto. Sjezdy zvládáme sjíždět i přes bahno až po kolena, spíše občas prudké kopce tlačíme, nemá smysl jet je na doraz za každou cenu.
Kilometry ubíhají míň a míň, zvládáme dojet na Hvozd, další občerstvovačka, to už musíme dojet. Blíží se k nám bouřka, to je snad zlý sen. Čekám, kdy mi David řekne, ať z toho slezu a jdeme se někam schovat. Není kde, jsme v lesích, takže nezastavujeme. S bouřkou přišla zima a já už necítím nohy ani ruce, nevím jestli zimou nebo prostě ztuhlostí. Jedeme z kopce i do kopce v potocích vody, doslova. Poslední kilometry přestáváme používat teleskopické sedlovky, Davidovi se zadřela a já jí ztuhlými prsty nezvládám zmáčknout.
Až do nějakého 80. kilometru jsem nevěřila, že to zvládneme dojet. Zvládli. Moje nejdelší jízda na biku, za naprosto šílených podmínek.
100 km poctivé bikové trati jsme zdolali za 7:52, dojeli jsme jako jediní ze 4 dvojic mixů a já jsem byla i druhá v kategorii žen 30-39 let. Krásná odměna za tu dřinu.
Poprvé v životě jsme spolu jeli závod dvojic a snad ne naposledy, i přes všechny strasti je Malevil vážně krásná trať a těšíme se, že se sem vrátíme za lepších podmínek.
Koloshop Fest 2022 Obnovená akce Koloshop Fest 2022 je za námi. Rádi bychom se o fakta i dojmy podělili se všemi, kdo byli součástí, ať už jako pořadatelé, účinkující nebo návštěvníci. Myšlenka…
26. října je průměrná denní teplota zhruba 10°C. Což pro většinu cyklistů znamená blížící se konec cyklistické sezony nebo rovnou zazimování svého biku či silničky a přípravu trenažérů. Ne tak pro…
Dne 14. 10. 2023 se konal již 2. ročník Mikulovského Ultra Trail Runu a i nejen díky loňskému úspěšnému ročníku se i letos sešla početná parta. Trochu nás teda ubylo díky podzimní rýmičce, ale…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:30 hod.
Odpovíme do 24 hodin