City Triathlon Karlovy Vary podle Nory

Závody probíhají od pátku do neděle a jsou rozděleny do několika kategorií. V pátek se koná Český pohár žactva, v sobotu Mistrovství České republiky juniorů a amatérská kategorie Age Groups. V neděli je pak na řadě světový pohár pro elitní závodníky. Každá kategorie má odlišné vzdálenosti. Například sobotní závod zahrnuje 750 metrů plavání, 20 kilometrů na kole a 5 kilometrů běhu, zatímco nedělní světový pohár je dvojnásobně dlouhý.

Plavání se odehrává ve sportovně-rekreačním středisku Rolava, které má přírodní koupaliště. Poté následuje cyklistická část, která začíná v areálu Rolava a pokračuje do centra Karlových Varů, kde se závodníci pohybují po opakovaných okruzích přes kolonádu. Trasa je technicky náročná, zahrnuje i prudké táhlé stoupání. Závod uzavírá běžecká část, která vede malebnými uličkami města, včetně proslulé kolonády.

Zúčastnila jsem se City Triathlonu letos už počtvrté a je to zatím jediný triatlonový závod, který jsem absolvovala. Ačkoliv se za úplného triatlonistu nepovažuji, protože moje slabá stránka je plavání, tento závod se pro mě stal srdcovou záležitostí už od první účasti.

Byla jsem od sobotního rána v den závodu celkem nervózní, vlastně i dny před, neb jsem od sebe zase očekávala nějaký lepší výsledek. Přesto jsem se na závod těšila.

Má kategorie startovala ve 13:37, počasí nám přálo, bylo úplné jasno, kolem třiceti stupňů. Oblékla jsem si kombinézu a připravila věci do depa číslo dvě, kde se nacházel cíl závodu. Pak jsem přejela na kole čtyři kilometry k Rolavě do depa číslo jedna, kde jsem nechala kolo, tretry, hořčík, gely a hlavně plné bidony s vodou.

Zhruba 40 minut před závodem jsem se šla rozklusat, následně běžecká abeceda a pár rychlejších rovinek. Po běhu jsem se na pár minut rozplavala a poté vyrazila na start.

Všechny ženy a dívky jsme se seřadily na modrý koberec, odpočítávají se vteřiny do startu, zazní trumpeta a my skáčeme do vody, kde nás následně čeká 750 metrů plavání.

Jak jsem se zmínila, nejsem úplně dobrý plavec, takže jsem se snažila od začátku plavat klidnějším tempem a nepřepálit start, střídala jsem kraula s prsama a držela se téměř celou dobu Barbory Strýcové - ano, naše tenistka se také zúčastnila triatlonu.

Z vody vylézám za rovných 18 minut, jako jedna z posledních, což si člověk nesmí připustit a hroutit se z toho už vůbec ne, takže se snažím proběhnout co nejrychleji prvním depem, nasazuji helmu, tretry, sundám kolo a běžím za čáru, od které mohu na kolo nasednout a jet následných 20 kilometrů.

První kilometry, než jsem dojela do centra byly celkem těžké, neměla jsem vůbec sílu v nohách a cítila šílenou únavu, což už mě právě docela rozhodilo, říkala jsem si, co se děje? V plavání jsem si dala rezervu? 

V tu chvíli jsem opravdu nejvíce vděčila zapůjčenému kolu, které mi poskytl Koloshop - Cannondale SuperSix Evo Carbon 3. Závodní silnička s karbonovým rámem a vidlicí, Pavel Veselý mi tam ještě na poslední chvíli zajistil nejnovější karbonová kola, aby se mi prý lépe závodilo :) 

Po pár kilometrech jsem se už rozjela a jakmile přijela na kolonádu, kde bylo spousty fanoušků, kteří podporovali, ihned jsem se probrala! Následně nás čekaly tři pětikilometrové okruhy s těžkým kopcem, ale zrovna tam už mi to jelo a já cítila, že mám energii zpátky.

Po 44 minutách na kole najíždím do druhého depa, kde pověsím kolo, sudnám helmu, tretry, nasadím si opasek s číslem, nazouvám běžecké karbonové boty Saucony Endorphin Pro 4 a vybíhám na poslední disciplínu, kterou je právě 5 kilometrů běh, kde už vlastně necháte zbylou energii, kterou v sobě máte. Nebudu lhát, poslední kilometry byly náročné, držela jsem průměrné tempo kolem 4:35 minut na kilometr, což je výrazně pomalejší, než jsem od sebe očekávala, ale přesto, když jsem nabíhala na cílovou rovinku, jsem na časomíře viděla, že si běžím pro osobák!! Do cíle jsem doběhla šťastná v čase 1:28:22, se zlepšením o minutu a půl.

Pocity a radost opět nepopsatelné, v cíli na mě čekali moji nejbližší, kteří mě podporovali po celou dobu na trati a já jim za to moc děkuji. Vidět je u každé disciplíny, slyšet jejich křik mě vždy tak výrazně povzbudilo, že jsem v tu chvíli měla pocit, že to nedělám jen pro sebe, ale tak trochu i pro ně!

Ve výsledcích jsem se následně dozvěděla, že jsem obsadila 4. místo ve své kategorii, z čehož jsem naopak byla ze sebe trošku zklamaná, neboť bylo rozhodně ještě z čeho brát, rezervy tam byly, příště by bylo dobré je využít a ne se bát!

V neděli, druhý den po závodě, jsem se byla podívat na světový pohár a doporučuji všem kdo nebyl, atmosféra neskutečná. Vidět světovou špičku naživo a být u toho je opravdu zážitek, při kterém vám naskočí husí kůže.

V závodě elitních žen si vítězství odnesla Maya Kingma z Nizozemska, druhé místo obsadila domácí závodnice Petra Kuříková, což byla pro české publikum obrovská radost. Na třetím místě se umístila Američanka Gina Sereno.

Mezi elitními muži obsadil první místo John Reed z USA. Za ním se na druhé místo dostal norský závodník Casper Stornes. Na třetím místě skončil španěl Kevin Tarek Viñuela Gonzalez, který dal za mě do závodu 110%, ještě nikdy jsem neviděla většího bojovníka!