Recenze elektrokola Cannondale Moterra SL 1

Jaký má dojezd a kolik toho zvládne baterka?

Kdo už trochu e-biky sleduje, ten ví, že tohle je hodně ošemetná hodnota, kterou ovlivňuje několik faktorů. Jedním z nich je hmotnost jezdce. Ze zkušeností vím, že to dělá hodně velký rozdíl v dojezdu. Já jsem 60ti kilová špagetka a teď už vím, že bych Blinduro objela celé (2 dny, celkem cca 75 km s 8 kopci kolem Lipna), možná i dvakrát. No fakt, nekecám! Dojezd mě hodně příjemně překvapil. Je potřeba si říct, že jsem jela do kopce většinou na 1. nebo 2. stupeň podpory, pouze párkrát na 3. stupeň a 4. stupeň (maximální) jsem použila jen jednou a to navíc omylem, když jsem si spletla páčky řazení a ovládání podpory. Nechvátala jsem, jela jsem s bandou lidí, co šlapali za své. Po prvním dni jsem vyčerpala pouze 20% baterie! Z kopce jsem jezdila většinou na 1.stupeň podpory. Druhý den jsem jela hodně podobně s tím rozdílem, že jsem od konce předposlední RZ (rychlostní zkoušky) táhla na mlíku (páska na vytyčení tratě) 100 kg borce, který urval řetěz i s přehazkou. Já mu pomohla dostat se až na vrchol poslední RZ, což bylo cca 5 km poctivého výšlapu po asfaltu, kde mi nebyl schopen ani trochu pomoct, protože neměl jak. V cíli mi zůstalo 60% baterie. Terén byl celý víkend celkem kopcovitý a za mě je tedy dojezd tohoto e-biku hoooodně slušný.

Ovladatelnost

Ta mě překvapila ještě více než dojezd. Cannondale Moterra SL je e-bike postavený vzadu na 27.5“ a vpředu na 29“ kole. Asi i díky tomu je tolik hravý. Už na parkovišti, když jsem si jej vezla k autu první den, jsem zatočila tak rychle a lehce, že jsem okamžitě zpozorněla. Svůj Cannondale Habit LT mám na 29“ kolech ve velikosti L. Měřím 178 cm a jsem vždy na hranici velikostí. Moterru jsem si půjčila ve velikosti M. Na začátku jsem si říkala: "Že by to byl takový rozdíl jen ve velikosti?" Ale ne. Během závodu jsem si všimla, že je to opravdu těmi různými rozměry kol a tudíž jinou geometrií. Celkově mi to kolo ve sjezdu sedlo do ruky okamžitě. Jela jsem na platformových pedálech a měla lehké obavy, zda dokážu nohama takhle těžší kolo dostatečně rychle ovládat. Šlo to celkem samo, stačilo se při bunnyhopu jen poctivěji rozepřít mezi pedály a drželo to jak přibité. Větší hmotnost kola a kvalitní náboje se podepsali na tom, že kolo samovolně krásně odvaluje z kopce. V podstatě bych řekla, že neztrácí rychlost, ale naopak pěkně zrychluje bez nutnosti šlapání. Takový správný malý tank. Když se člověk dobře zhoupne, hnedka se to krásně rozjede. Což je na enduro závod na oči úplně super. Někdy totiž neni prostor na přišlápnutí a je potřeba to neustále houpat, aby člověk neztrácel rychlost a čas. Tlumič s vidlicí je v této geometrii velice funkční a cítila jsem se jako v bavlnce. Třeba i v pomalých rychlostech s velkými zlomy a kameny. Tam člověk dobře fungující odpružení ocení. Utažené zatáčky nebo změna na poslední chvíli je pro tohle kolo hračka. Nestalo se mi, že bych se netrefila, nebo nedokázala změnit stopu dle potřeby. Lenost je tomuhle kolu opravdu cizí.

Brzdy a řazení

Brzdy na e-bicích bývají poměrně slabým článkem. Ale Cannondale asi vyslyšel naše přání a opatřil tuhle Moterru konečně brzdami, za které se nemusí stydět. Brzdy Magura MT7 se celý víkend chovaly naprosto ukázkově. Chod pák byl stále stejný a spolehlivý. To se u jiných značek brzd nedá vůbec očekávat. Bývalo běžné, že se brzdy hodně přehřívaly, to se tady neděje.

Hmotnost

Tak akorát, aby kolo drželo stopu a dalo se při jízdě odlehčovat nohama a zvedat všude, kde je to potřeba. 19,5 kg mi přijde hodně krásné na to, že je v tom ukrytý dojezd až do vesmíru a tlumení jak ta nejlepší žehlička. Díky integrované baterii je těžiště kola uložené tak dobře, že si při jízdě rozhodně nepřipadáte, jako že vezete skoro 20 kg. Naopak. V jízdě se to schová.

Chování motoru a jeho ovládání

Na motoru Shimano jsem ještě nejela a nevěděla jsem, co čekat. Aby byla zachována nízká hmotnost, nejspíš se šetřilo materiálem a tak je chod motoru trochu slyšet. Ale že by to bylo jako když doma pustíte mixér, to ne. Celkově mi chod přišel plynulý. Na nejvyšší úrovni podpory už to na mě bylo zbytečně silné a bylo potřeba hezky šlapat do kulata, aby byl motor neustále sepnutý. Pokud by člověk šlapal na hulváta hranatě, motor by byl trošku cukavý, protože funguje tak, že když zatlačíte do pedálu, sepne se. Pokud šlapete hranatě, zatěžujete pedál nestejnoměrně, mohl by být chod motoru přerušovaný. Stačí své šlápnutí zakulatit a je to pryč. Ovládání na řídítkách je jednoduché, dvě tlačítka a uprostřed máte malý displej, kde vidíte vše potřebné. Kdo máte potíže se zrakem, oceníte barevné rozlišení úrovní podpory. To je vidět nejen na displeji, ale také na horní rámové trubce u manuálního tlačítka pro vypnutí/zapnutí kola. Tam vidíte led světýlko s barvou úrovně podpory a také pět zelených diod jako ukazatel stavu baterie. Minimalistické, šikovné a jednoduché. Žádný obří displej, který si snadno zničíte.

Závěr

To kolo je boží! Bývám většinou kritická, protože mám za 22 let kariéry naježděno spousty kilometrů na různých kolech. Tím pádem je co srovnávat. U kola Cannondale Moterra SL 1 jsem ale nenašla vůbec nic, co bych chtěla měnit. Fakt mi neuvěřitelně sedlo do ruky i v hrabance a na rozbitých trailech. Dokážu si představit mít tohle kolo společně s Habitem a střídat je podle potřeby. Celkově si myslím, že je to kolo ideální klidně i pro holky, které rády trailují, ale nemají příliš sílu šlapat do kopců. Je potřeba se s kolem naučit trochu pracovat a mít dobrý postoj, pokud na něj člověk není zvyklý, ale celkově pěkně drží stopu a mohlo by vám zpříjemnit trailové lokality bez lanovek. S Cannondale Moterra to může být zábava a radost, tak jej vyrazte omrknout do Koloshopu. Vyzkoušejte si ho a vysvětlete jasně a zřetelně svým partnerům, že Téra vzkazuje, že tohle kolo potřebujete a třeba se na příštím Blinduru potkáme v kategorii ŽENY - ebike!

Čauky mňauky

Téra, ambasadorka Koloshop