S Honzou Tančinem z Koloshopu jsme rozhovor domluvili na první půlku července. Připravil se na mě precizně. „Můj příběh se moc neliší od těch, které jsi už pro Velo napsal, jsem stejný pacient jako všichni ti sběratelé přede mnou,“ řekl mi na úvod. Volali jsme přes Teams, Honza s telefonem na uchu a ještě ze sedadla spolujezdce z vozu, který mířil z Korsiky zpět do Čech. Dokonalá improvizace.
Bystrému čtenáři neujde, že Honza už v jednom mém článku vystupoval, ač o tom předem nevěděl. Mluvil o něm Standa Zušťák, jeden z „pacientů“ (nerad to slovo používám, ale dnes ho sobě i Honzovi prominu). Společně totiž před lety vytvořili teplický sběratelský gang systematicky pročesávající české online inzerce, lovící krásná stará kola, o která tenkrát nikdo nestál. „Dnes mám ta nejlepší vystavená ve firmě. Návštěvám říkám, že to jsou ta nejvzácnější kola v celém baráku,“ říká.
„Nepocházím z movité rodiny. Za první horské kolo Olpran jsem rodičům dodnes neskutečně vděčný,“ vzpomíná Honza. Psal se 2. říjen roku 1992. První zásah prvním horákem si pamatuje na den přesně. Velikost také. Aby ne, měřil v té době 170 cm a Olpran byl XL. Au.
„Zprvu se u mě neprojevovaly závodní ambice, to až později. Fascinovala mě technika a špičkové komponenty, na které samozřejmě nebyly finance. Z roxoru jsem si svépomocí vyrobil montážní stojan a začal s pravidelnými rozborkami a sborkami ve svém pokoji,“ popisuje Honza zážitky, které má jistě mnoho z nás. Kus kartonu na koberci (v tom lepším případě), plno bordelu, v jednom šuplíku učení, ve druhém sbírka Cykloservisů a Pelotonů, ve třetím nářadí. „Otec nadával, matka mě kryla.“ Usmíváme se oba.
Řeč stočíme k další typické zálibě našich mladších já. „Po cykloobchodech jsem se samozřejmě taky toulal, jako všichni pacienti. Do Ústí do Trisportu mě to táhlo za Heavy Toolsy. To byla v první půlce devadesátek špičková kola, která pomohla evangelizovat horskou cyklistiku v Česku. Nabízeli špičkové oceláky z materiálu Tange Ultimate s Ritchey patkami i parádní hliníkáče z Eastonu. Dodnes je považuji za takovou svou severočeskou srdcovku.“
„Za vším hledej ženu,“ říká klasik. „Za vším hledej kolo,“ říkám já a sběratelé mi přikyvují. Jedno konkrétní vytáhne z rukávu snad každý. Ivan sesbíral desítky spešlů, protože jeho prvním horským kolem byl Rockhopper z roku 1994. Tomáš jezdil Český pohár a vzpomínka na moratky chlapců z České spořitelny mu roky nedala spát, až musel vykoupit všechna matně šedá kola z cyklobazaru i z eBay. Petr má plnou garáž cannonů, protože kolem něj před třiceti lety na lokálním závodě prosvištělo supervéčko a on si chvíli myslel, že spatřil na Šumavě UFO.
Honza není výjimkou, tahá však z rukávu příběh, který lehce vyčnívá. „Donedávna se mi vracela vzpomínka na tmavě fialový Cannondale M900 s vidlicí Pepperoni. Stál v roce 1995 v teplické prodejně HPM s cenovkou na tu dobu neskutečných 42000 korun. Já chodil na gympl a o přestávkách kvůli němu vybíhal ven. Pokochat se, než ho někdo koupí. No a ten někdo se před šesti lety objevil u nás v Koloshopu a přinesl Cannondala na servis. Tu vzpomínku mi zhmotnil,“ vypráví Honza příběh kola visícího nad schodištěm vedoucím z prodejny do kanceláří. „Věděl jsem, že už ho nevrátím. Na to byla má citová vazba k těm hliníkovým trubkám příliš silná. Naštěstí jsme se domluvili a já vím, že pana majitele dodnes hřeje u srdíčka, že je o jeho Cannondale dobře postaráno.“
V roce 1996 pak přišly na řadu závody a s nimi další kupa inspirace. „Jezdil jsem klasická cross country. Výkonnostně to nebyla žádná sláva, ale o to mi vůbec nešlo. Nejvíc jsem si užíval depa plná špičkových závodních strojů a pobíhal po nich s foťákem, později i s kamerou. Ještě bych ty VHS kazety někde u rodičů vyhrabal,“ popisuje s úsměvem Honza.
Na vysoké škole šlo prý závodění stranou. Kolu ale zůstal věrný a díky svému srdcařství si splnil první velký sen. Z Olprana z dřevních dob se posunul k českému RB v provedení brutal finish. Parádní stroj, ale pořád to ještě nebylo ono. „V létě roku 1999 jsem RB sbalil a vyrazil na cyklozájezd do Rakouska. Padli jsme si tam do oka s borcem, který sedlal titanového Merlina, pro mě naprostou modlu. Na závěr zájezdu mi ho nabídnul. Prý takového nadšence jako já dlouho nepotkal. A že to nějak uděláme.“ Slovo dalo slovo a Honza si domů vezl titanový rám americké provenience s výrobním číslem 00969 (dodnes si ho pamatuje) a dvouletý splátkový kalendář.
Na komponenty nezbylo a tady se už pomaličku začíná psát histo- rie Honzova sbírání a byznysování. „Merlin dostal nejprve obyčejné osazení z erbéčka. Nedalo se nic dělat, musel jsem splácet rám. Postupně se ale začaly objevovat možnosti, jak nakoupit komponenty v Německu za poloviční ceny. Vyladil jsem si díky tomu svůj titanový šperk a sem tam přivezl i něco kámošům a známým. Tak se vlastně začala psát historie Koloshopu.“ Paradoxně se tento objev stal Merlinovi osudný. Na rozjezd podnikání po vysoké škole byl potřeba kapitál, a tak šla modla z domu, respektive ke kamarádovi, který po ní zatoužil.
otázka pro všechny sběratele
„Retro horská kola oživila můj zájem o techniku v době, kdy mi v Koloshopu začaly rukama procházet stovky špičkových dílů
a z mladistvého chvění se rázem stala pracovní rutina. Mohl jsem se zase kochat něčím vzácným, co už v každém obchodě nepotkáš,“ zamýšlí se Honza nad svým proč. Když se sbíráním začal, snažil se dotáhnout svá kola do dobově korektního a stoprocentně funkčního stavu. Neusiloval však o leštěnky za každou cenu. „U prvních deseti až patnácti kusů to šlo, pak už mi to začalo přerůstat přes hlavu. Začal jsem shánět autentické, zachovalé kusy bez větších nároků na přestavbu. Vždy, když bylo nutné zasáhnout, udělali to přes zimu perfektně kluci v našem servisu. Díky, Vlastíku...“ Nedílnou součástí úvah o kolech je podle Honzy finanční hledisko. „Ne, že bych v tom hledal byznys. To v žádném případě. Chci ale rovnováhu mezi tím, co za to dám a co za to mohu dostat,“ upřesňuje Honza. „Když kolo koupím a uvedu do sbírkového stavu, měl bych v tom být zhruba za prodejní cenu sbírkového kusu. Tady často vidím kámen úrazu. Morati z originálních dílů postavím dneska dejme tomu za sto dvacet tisíc, ale ruku na srdce, koupí ji za ty peníze ode mě někdo?“ Posledním bodem, kvůli kterému to Honza ale rozhodně nedělá, a mou poslední otázkou je jízda. Tady narážím na rezolutní stanovisko. „Nic ve zlém, ale čím víc jsem si zvykal na moderní horská kola, tím byla jízda na těch starých větším utrpením. Dneska je prostě všechno jinak. Primárně je obdivuji jako sběratelské artefakty, projel bych je maximálně při nějaké mimořádné příležitosti, hlavně abych z toho měl radost.“
Kdo něco podobného zažil, dá mně a Honzovi určitě za pravdu. V momentě prodeje se takové rozhodnutí zdá být logické, ba přímo nevyhnutelné. Po měsících či letech si pak spíláte. Vzpomínám na svou uhrančivou silničku Cannondale CAAD9 v matně černé s karbonovou vidlicí Slice Premium a stříbrnou sadou Campagnolo Veloce, která mě dovezla na Passo Sella, Passo Stelvio i na Zoncolan. Vzpomínám i na to, jak jsem se jí po narození dcerky zbavil a po pár letech psal novému majiteli, zda by mi ji neprodal zpět...
I Honza došel k podobnému prozření. „Kámoš prodal Merlina za patnáct tisíc do Ostravy a já ho tak ztratil z dohledu. Jednou jsme se pak pokoušeli nového majitele kontaktovat, ale bezvýsledně. Prodat mi ho zpět už nechtěl,“ lituje Honza ztráty kousku své osobní historie a druhým dechem dodává, že drobnou náplastí pro něj se stal modernější titanový šperk ze stejné továrny, který si pořídil do své sbírky před časem. „Pořád jsem si opakoval, že kol mám už plno, a stejně mi to nedalo. Merlina nakonec mám, byť z roku 2004, se starými karbonovými koly Enve, komponenty Hope a sadou Shimano XTR. Koupil jsem ho za slušnou cenu díky prasklině v rámu jako obraz na zeď. Dneska už je profesionálně zavařený a kdykoliv by se na něm dal odjet závod.“
Zpátky ale k byznysu. S jeho rozjezdem Honza začal paradoxně ztrácet radost, ztrácet to chvění ze špičkové techniky, na kterou nelze dosáhnout. „Zpočátku to byl splněný sen. Rukama mi procházely komponenty, sny z dětství, a já je osobně balil do zásilek a nosil na poštu. Pak mi to ale zevšednělo,“ říká. Poslední moderní kolo, ze kterého měl radost, byl v roce 2006 Giant Trance s vidlicí Fox TerraLogic a kompletní sadou Shimano XTR. Šedé „eRko” ostatně patřilo právě mezi ony sny z dětství.
Lásku k technice Honza znovuobjevil právě se starými koly v tandemu se Standou Zušťákem, o kterém už byla řeč. Jejich sběratelský gang koncentroval za posledních deset až dvanáct let v Teplicích neuvěřitelné poklady. „Měli jsme v Koloshopu dodavatele, staršího pána z Frankfurtu s českými kořeny. Věděl o naší zálibě, a tak s každou cestou do Čech dovezl čtyři nebo pět starých horských kol. Bral je od zákazníků na protiúčet a hromadily se mu v obchodě. Nikdo je tenkrát nechtěl a my se Standou měli Vánoce pokaždé, když přijel.“
Co nepřivezla spojka z Frankfurtu, přinesli zákazníci do Kolosho- pu osobně. Netušili, že se jim místo seřízeného a promazaného stroje vrátí zpět nabídka od pana majitele, která se neodmítá. Dalším zdrojem byly tradičně online bazary. Honza a Standa měli osvědčená klíčová slova, která dokázala ve změti moderních závodních strojů, naprosto obyčejných přibližovadel a totálního šrotu identifikovat retro skvosty doslova za pusu. „Prokrastinace u online bazarů mi přihrála Marina Team Titanium, což je dodnes jeden ze skvostů mé sbírky. Majitel neměl potuchu o tom, co si za kolo říct. Když jsem zavolal, bylo už rezervované, takže jsem si oproti inzerované ceně připlatil a nebylo co řešit. Oba jsme byli spokojeni.“
A tak to šlo dál, až Honza dospěl ke čtyřicítce. Myšlen je počet kol, nikoliv životní jubileum. Nicméně jedna paralela se nabízí. Bilance. „Začal jsem škrtat nezajímavá kola. Můj plán je teď vyčistit sbírku a nechat si jen zhruba patnáct kol, která mě opravdu baví. Nová nekupuju, i když nám minimálně na servis občas pěkné retro přistane nebo dostanu přímou nabídku na odkup. Posílám to dál; já bych je uložil ke spánku na náš externí sklad. To ať radši dělají radost jinde.“
S Honzou jsme na toto téma zapředli řeč během hledání jeho důvodů pro sběratelství. Vedle toho jsem provedl rychlou anketu mezi kolegy sběrateli. Nejčastěji z lásky, zněla odpověď. Vydělat se na tom nedá (nebo jen zdánlivě, spočítej si čas strávený u inzerce a projeté pohonné hmoty, a pokud jsi alespoň trochu v plusu, jásej). Sběratelům často stačí, že jsou retro kola za směšné částky v porovnání s dobou, kdy stála fungl nová v cykloobchodech. A to je důvod udělat si radost. Dnes se na retro vlně veze stále více „pacientů”. Vyšší zájem přináší růst cen, stále však v rozumných mezích u většiny běžných značek. Pravda, slušná kola za tisícovku už jen tak k sehnání nejsou a špičková už kupce nehledají měsíce. „Můj Marin Team Titanium by dneska na bazaru vydržel dvě hodiny,“ říká Honza o jednom ze svých čtyř pokladů vybraných pro tento článek.
Na trhu se společně s růstem zájmu vyprofilovaly značky, které získaly u seriózních sběratelů punc exkluzivity. V našem světě vyčnívá svatá trojice Klein, Yeti, Fat Chance. Sbírají se GT, ceněné jsou mezi nimi Zaskary a titanové Xizangy, v Británii ulítávají na Konách, vysněné modely reflektují vrchol tehdejší nabídky Ku, Hot nebo Hei Hei v titanu. V Česku je sběratelství poplatné devadesátkovým reáliím. Ze jmenovaných světových značek u nás největší otisk nechaly, alespoň podle toho, co pozoruji, Klein a GT. A kola všech výše jmenovaných stála před deseti, patnácti lety polovinu i méně.
Ale to je stejné, jako u automobilů, motocyklů a podobně. Mít tak křišťálovou kouli, nemusel bych chodit do práce. Drobná poznámka k tomu. Záleží na kupní síle. Nemohu se ubránit pocitu, že v Česku není špičkové retro kolo likvidní jako celek a nezbývá než ho naporcovat na díly. O ty je rvačka. Asi si chceme užít svůj čas v dílně a poskládat si z nich něco svého.
A tak jsme obloukem zpět u té lásky k retro kolům, respektive k mechaničině. Ještě jeden fakt ale z diskuze vyplynul. Ne všechna stará kola jsou nepoužitelné vykopávky. Vezměte ocelový rám Kona se slopingovou geometrií a hmotností pod dva kilogramy, přidejte funkční a bytelnou vidlici Marzocchi a dolaďte kvalitní sadou Shimano XT nebo XTR. Výsledek bude „re-use“ z druhé ruky, šetrný k vaší peněžence i k planetě. A že to není devětadvacítka s jednoplackou? Svezte se, uvidíte.
Výsledkem Honzovy bilance jsou priority, kterým rozumím. Cannondale, Klein a titan. Po Cannonech Honza toužil od té doby, co se mu v hlavě zabydlel tmavě fialový model M900. Dnes má těch moderních v Koloshopu habaděj a ve sbírce si hýčká například starou F3000SL s elektrickou Lefty. Raritka, která se jen tak nevidí. Dva staré Kleiny Attitude z let 1993 a 1994 visí nad stejným schodištěm jako M900. „První je komplet na Campě Record O.R. a postavili ho v Ultrasportu ve Svitavách. Na Kleiny se tam specializovali. Druhého jsem získal z Dlouhánovy sbírky společně s dalšími retro koly. A myslím si, že dnes by mi ho Dlouhán už neprodal,“ usmívá se Honza, když zmiňuje nákup spojený s někdejším reprezentačním mechanikem, jemuž nikdo neřekne jinak než právě Dlouhán. Titanových šperků má Honza pět, mezi nimi tři Morati.
„Rád se pokochám špičkovou dobovou technikou, ale dospěl jsem do fáze, kdy nemusím mít všechno, a přesto si v tom umím najít obrovskou radost,“ uzavírá svůj příběh a společně si pokládáme otázku na závěr. Dává nám to všechno smysl pouze emoční, nebo i racionální? A pokud racionální, uměli bychom svou zálibu změřit penězi? V posledních letech obrovsky vyrostl trh s automobilovými veterány. Oba to ze zájmu sledujeme. Zajímaly by nás paralely ke kolům. Jsou top značky cyklistické branže stejně likvidní a je tu vůbec v Česku kupní síla na trh s vzácnými retro koly? Co myslíte vy, milí čtenáři?
Evolučně je Honzovo Morati kdesi na začátku řady modelů z Mariánského údolí u Olomouce. Nechybí mu Morati Stays, zadní vzpěra s vychytávkou v oblasti čepů brzd eliminující pružení při brzdění. Toto konstrukční řešení učarovalo mistru světa Miguelu Martinezovi natolik, že si ho u nákupčích Sunnu prosadil oproti klasice, kterou původně po českém dodavateli požadovali. Limitka Atlanta 96 však odkazuje na úplně jiného závodníka, respektive závodnici. „V Atlantě se horská kola představila poprvé a já si z toho závodu pamatuju Katku Neumannovou na Morati a Radovana Fořta na Fortu s Marzocchi XC500 a plášti Ritchey Z-Max 1. 5. Na dnešní dobu neuvěřitelná šíře pro cross country,“ vzpomíná Honza na milník horské cyklistiky, který dal jméno jeho kolu. Objevil ho zhruba před šesti lety na bazoši osazené díly, které ne vždy respektovaly druhou polovinu devadesátých let. Vyměnil je za Shimano XTR a RockShox Judy SL, což kolu parádně sedí.
Týmový Marin patří mezi kultovky, které dnes v Německu šplhají nad tisíc euro. V oceli. V titanu ještě výše. Tento konkrétní stroj stál dlouhá léta zaprášený v jednom českém sklepě a čekal na svůj druhý život. Stalo se tak opět díky online inzerci. Když ho Honza objevil, okamžitě popadl telefon a volal. Dozvěděl se, že už je rezervovaný, a tak si maličko připlatil. Mimochodem, část sběratelů by tím rozhodně nepotěšil. Na sociálních sítích se vedou žhavé diskuze na téma zvedání cen. Ruku ale na srdce, když kupujete kolo od někoho, kdo nemá potuchu, jakou cenu si za svůj poklad říct, je cajk mu strčit pár korun a hurá pryč? Za mě to není černobílé a když ho chcete, občas prostě zalicitujete. Každopádně Marinův druhý život je víc než důstojný. O přestavbě nemusela být řeč, do sbírky přišel s klikami v modrém eloxu, sadou Shimano XTR, titanovou vidlicí RockShox Mag21 a náboji White Industries. „Prvním a jediným majitelem bych chlapík, který v devadesátkách odcestoval pracovně do Vancouveru a vydělal tam na tu dobu velmi slušné peníze. Naložil s nimi tak, že si v jednom z tamních cykloobchodů nechal postavit to nejlepší kolo z nejlepších. Výsledek si dovezl do Čech a tady ho vidíš.“
Jeden z prvních úlovků, a hned trumfové eso! „Když jsem ho v tom sklepě viděl, deset minut ze mě nevyšlo jediné slovo. Jen jsem se usmíval,“ říká Honza. Vezmeme to popořadě. Kleiny dnes patří mezi nejvyhledávanější sběratelské skvosty. Gary Klein byl inovátor a na trh přinesl řadu řešení, která bezesporu předběhla dobu. Do roku 1995 vyráběl špičkově zpracované rámy s nádhernými laky, pak mu došel dech a firmu prodal Treku. Honzův sbírkový kus patří ještě do té správné předakviziční doby a raritní MTB sada Campagnolo z něj dělá ještě větší unikát. „Kleina postavili v Ultrasportu ve Svitavách. Posledních patnáct let ho ale nechal majitel odpočívat v ložnici u okna. Poznáš to tak, že má jednu stranu řídítek vyšisovanou víc než druhou,“ ukazuje se Honza. Zájemce před ním si na to prý stěžoval a z koupě sešlo. Prohloupil. Klein za tu dobu svou hodnotu minimálně zdvojnásobil. „Musím říct, že pořád cítím tu vazbu mezi původním majitelem a jeho kolem. Já jen dávám možnost vyniknout krásnému sbírkovému kousku. Kdyby ale přišla od majitele prosba, že si ho chce po letech projet, nebylo by co řešit, milerád bych vyhověl.“
Když sbíráte a proflákne se to, vesmír vás občas obdaruje. „Jednoho dne mi přišel e-mail od zákazníka, který si chtěl pro radost postavit retro kolo, ale nenašel na to čas. Rozhodl se mi svůj nedokončený projekt věnovat,“ popisuje Honza šťastnou akvizici rámu GT LTS. Dáreček na nějakou dobu putoval do depozitu. Když pak v Teplicích udeřily mrazy, noci se prodloužily a servisáci Koloshopu vydechli úlevou, přišel ten správný čas. „Probral jsem krabice, vybral komponenty a společně s rámem vše předal Vlastíkovi do servisu. Výsledkem není tovární setup, ctí však dobu a mně se moc líbí,“ komentuje Honza celoodpružené GT LTS s dobovou sadou Shimano XT, hydraulickými ráfkovými Magurami a vidlicí RockShox Judy DH. Zajímavé jsou i zbrusu nové pláště Panaracer Dart a Smoke, jediné dnes dostupné retro obutí na trhu. Ve své době to byl sjezďák, dnes by stěží stačil na cross country. Shodneme se na tom oba.
V rámci Superior Test Days, pořádaných v teplické prodejně Koloshopu, jsem měl možnost otestovat novinku, která mě při představení zaujala na první pohled. O jaké kolo šlo a jaké byly mé první dojmy?
Za těch asi 22 let co se pohybuji v cyklistice, mě už jen tak něco nenadchne. Často vnímám, že jde jen o marketing než o vylepšení nějakého produktu, nebo vznik něčeho fakt zásadního. Posledními…
Když se pohybujete na hranicích materiálu i vlastních schopností, chcete mít na kole prostě to nejlepší, co trh s plášti nabízí. Obzvlášť když sjíždíte téměř kolmé skály s brutálními následky. Jak se…
Magazín a komunitu iDomestik.cz vám přináší internetový obchod Koloshop.cz
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:30 hod.
Odpovíme do 24 hodin
Proč je výhodné vytvořit si u nás účet?
Na Vaši e-mailovou adresu jsme odeslali potvrzovací e-mail.
Otevřete jej, klikněte na potvrzovací odkaz a dokončete registraci.
Přes Facebook
Přes Google
Přes Seznam