Jak si užila letošní Miladatlon naše ambasadorka Naďa?

Už vím do čeho jdu. Vím, že to zvládnu a navíc moje kategorie není úplně obsazená. Pro mne to znamená, že musím hlavně dokončit. Na závod se mnou jede moje dcera Péťa, která bude fotit a připomínat mi, že mám jíst a pít. Na místě se ještě do mé kategorie přihlásila Jana. Jsem ráda, alespoň mám soupeře. V ceně startovného ja zapůjčení paddleboardu zdarma. Jsem v půjčovně první a tak mám možnost volby. Na výběr je stabilní, ale rychlý SUP a nebo závodní žiletka značky Renault. Vyzkoušela jsem obě plavidla a volím vratkou závodní žiletku. Pořadatelé trochu změnili tratě a depo. Okruhy jsou menší a jedou se vícekrát. V propozicích je vše detailně popsáno. Stojíme na startu a moje soupeřka Jana se mne ptá na trať. Snažím se jí předat maximum toho co vím. Tvrdím jí, že plaveme 2 kola. Janě se to nezdá, že je to hrozně daleko.

Start - plavu ze zadní řady, nestojím o kopance do hlavy. Plave se mi dobře, střídám kraula a prsa. Obeplavu bójku a jdu do druhého kola. To už je mi vedro a mám sucho v puse. " Kurňa, letos je to nějaký dlouhý ", říkám si.
Vybíhám z vody a Péta na mě křičí : "Máš za sebou 2 kola, makej!" Pořád mi to nedochází. Popadnu Paddleboard a koukám, že všichni "kvadrouši" už mají nejméně kilák za sebou. Je mi to divné, protože jsem měla pocit, že jsem plavala rychle. Jakto, že mi všichni uplavali o parník? Janička na mě volá, že se mělo plavat jen jedno kolo. A pak mi to došlo. Plavala jsem jednou tolik a ztratila cca 15 minut...

Rozhodla jsem se závod dokončit s vědomím, že budu úplně poslední. Paddleboard mě baví, poslouchá, jede rychle, vypadla jsem jen jednou na předposlední otočce. Vbíhám do prázdného depa, kde už visí na stojanu jen moje kolo. Nacpala si do kapes gely a tablety, napila se, zeptala se Vápenice na cestu kudy z depa a hurá na trať. Snažím se rychle nasednout, řadit a jíst banán. Cestou přemýšlím, co jsem to za pako, že zabloudim i při plavání a přehlédla jsem značení a vyjela ven z Milady, kde značení zmizelo úplně. Vrátila jsem se zpátky a napojila se na správnou trasu. Zajela jsem si celkem 3 km. Závod totálně prohraný, takové časové manko už se nedá stáhnout. Ve druhém kole jsem k mému velkému překvapení docvakla Janu, měla jsem velkou radost, čekala jsem, že jí potkám až v cíli, když bude po sprše. To mne nakoplo a ještě víc jsem zrychlila a Jana už mě nechytila.

Běžím skoro celou cestu, držím si pomalé, ale konstantí tempo. Dobíhám do cíle v čase 2h :43 min. A je z toho 1. místo v kategorii s náskokem 5 minut na soupeřku. Mám za sebou 1 km plavání, 2 km paddleboar, 23 km MTB, 5 km běh.
Loni jsem měla čas 2:15. Někdo si možná může říct, že to není žádné umění vyhrát, když je člověk v kategorii sám nebo má jen jednoho soupeře. Ale zadarmo to rozhodně nebylo. Já jsem na sebe pyšná, tahle medaile byla zasloužená. Nikdy před tím jsem kilák v kuse neplavala, nevěděla jsem, že to zvládnu. Nevzdala jsem to a závod dokončila.

Děkujeme pořadatelům za krásný závod a perfektní organizaci, Péťe a Pavlovi za fotky a přátelům za milou společnost.

Naďa Bublová, ambasadorka Koloshopu