GR11: Přechod přes Pyreneje a šampaňské za odměnu

Jsme tři kamarádi. Teda je nás více kamarádů, ale jeden z nás, Jarda Maršík, před pár lety opustil svou sportovní kariéru na poli cyklistiky a začal se věnovat dálkovým trekům, ideálně s označením GR na začátku. Já (Honza Tančin) a Jirka Jiroušek jsme stále primárně cyklisté, ale nechali jsme se Jardou zlákat na přechod GR11.

Co je to GR? A co je GR10 a GR11?

GR trasy (Grande Randonnée) jsou dálkové pěší trasy napříč různými státy. Jsou jich spousty a mají určitou pýchu a kouzlo. Nejsou to obyčejné cesty. Mají vyšší cíl. V případě GR10 (francouzská strana Pyré) a GR11 (španělská strana Pyré) vás bezpečně dovedou od Atlantiku ke Středozemnímu moři.

Pokud vás zajímá trasa GR10, mohu vám doporučit knihu Jardy Maršíka “S rodinou na trailu”, která je aktuálně na trhu. Popisuje vlastní příběh i trasu, kterou absolvoval se svou rodinou po francouzské straně Pyré. Kdo se chystá na GR10 nebo GR20 (je součástí knihy jako druhý příběh), jde o ideální studijní materiál.

Už z počátku jsme věděli, že budeme s Jirkou dělat Jardovi takový křoví. Pro Jirku byl tento trail premiéra, pro mě to byla druhá zkušenost po loňské GR20.

S Jirkou máme rádi dálkové přejezdy na kolech. Těch máme za sebou po Evropě už celou řadu. A proto se považujeme hlavně za cyklisty. Za hikery se chceme taky považovat, ale když vidíme, jak je v tom Jarda namočený až po uši, označujeme se spíše za hikerská embrya.

Protože délka celé GR11 trasy je neskutečných 840 km, řekli jsme rovnou na začátku, že tomu dáme s Jirkou 7 dnů, což představovalo cca 230 km od Atlantiku po počátek těch bílých vršků. A pak Jardu opustíme...drsný. Nicméně všichni máme rádi, když naše putování má nějaký náboj, cíl, který není všední. Jak na kole (za 4 dny na Balt a zpět), tak pěšky. Náš cíl byl přežít těch 7 dní bez úhony, Jardovo cíl byl přejít Pyreneje po GR11 za 26 dní. Strašný. Naším cílem byl tedy Canfranc, zajímavé městečko se starým železničním tunelem z Francie.

Jaké to je sbalit batoh pod 10 kilo a vyrazit se dvěma kamarády na přechod Pyrenejí?

Příprava na zdolání GR11 byla v podstatě velmi jednoduchá. Přesvědčit tělo a nohy lozit neustále do kopců a tahat přitom batoh na zádech. Takže jakmile to počasí dovolilo, naložil jsem hezky batoh se zátěží 6 kilo rýže, 4 kilo cukru z domácí spižírny a ideálně 3x Bouřňák po slalomáku nahoru a dolů…uznávám, že tohle bylo dost na morál. Dali jsme ho celkem skoro 50krát! Teda Jarda, já asi 25x a Jirka možná ještě méně.

Dalším bodem na seznamu byla výbava. Jarda má všechno ultralehké vč. stanu, kterému pracovně říkám “igelitka”. Atakoval hranici 8 kg a nejvíce ho štvalo, že se mu nedařilo ve Španělsku sehnat malou plynovou bombu k vařiči. Těch pár gramů navíc… Já měl batoh nejtěžší. Používám běžně dostupné značky jako Salewa či Dynafit. Pravda, existují lehčí věci, ale určitě za mě nejsou hezčí. A jak zní jedno cyklistické pravidlo - nevadí, že už nemůžeš, důležité je přitom dobře vypadat. ;-)

Existuje skvělý knižní průvodce o GR11, ve kterém se dočtete, kde je pitná voda, jak si organizovat jednotlivé etapy, kde jsou obchody a bistra. Tohoto průvodce si před startem GR11 určitě sežeňte a povinně přečtete, podtrhněte záchytné body a nafoťte. Hodí se to. Budete vědět, kde si doplnit zásoby a na jak dlouho, abyste batoh měli co nejlehčí.

Pyrenejské dobrodružství začíná

Už z letadla bylo vidět, že sněžná čára na vrcholcích Pyrenejí je o něco níže, což mi začalo dělat vrásky na čele. Nicméně Jarda, který si nasadil klapky na oči s vidinou překonání celé trasy, se jen pousmál…takže jsem usoudil, že když to nedělá vrásky jemu, nemusí ani mně.

Vůdcovský servis Jardy, značení a možnost stravování v místních vesnických bistrech přeměnily trail v úžasnou procházku, takže jsme cestou rozhodně netrpěli. A že občas pršelo a byla zima? To k tomu patří…ale hezky popořádku.

Moje slova o trase budou stručná. Hovoří o nich spíše fotky. Na trase je pěkné, že vám pro začátek dá možnost se rozcvičit. Začnete nenáročným úsekem u moře a první den jdete fakt spíš rovinku. Další dny se terén lehce zvedne a máte pocit, že jdete spíš Českým Středohořím, no možná pak už nejvyššími vrcholky Šumavy. Do toho mlhy, občasné deště, bláto a mokro v botách. Když máte správné kamarády vedle sebe, i tohle se může stát důvodem pro legraci. Čtvrtý a pátý den se objeví první bílé vršky pravých Pyrenejí. Ty co mají výšku 2 000 m a více… a vy si začnete říkat, sakryš, tam jako jdu…

Cestou spadnete do potoka, který je rozvodněný a přeskočit suchou nohou ho umí za vteřinu a půl jen Jarda. Pak si říkáte, jak je vlastně skvělý nápad mít vše zabalené v nepromokavých pytlících… Nicméně, nic moc řešit nemůžete (maximálně si nadávat) a mastíte dál, protože ono to stejně nějak uschne, a navíc nemáte moc času.

Výhodou v této situaci je, když trail vede do kopce - zahřejete se. Obecně platí jedno pravidlo na celé trase - říká se, že když máš nějaký problém, řešení najde trail za tebe. Poslední dny naší trasy vedly místy, kam se jen tak běžně člověk nepodívá. Vnitřní schovaná tajná údolí, štíty, které jsou schované za dalšími štíty, prostě to pravé srdce Pyrenejí. S dokonalými výhledy před sebou víte, že tahle námaha za to opravdu stojí…

Cíle jsme dosáhli a odměnou nám bylo již rezervované ubytování v 5* hotelu. Umíte si představit, jak se tváří recepční, když se tam objeví tři splavení, možná lehce nevonící a špinavý hikeři? Úplně v pohodě. První otázka nebyla na občanku, ale “Would you like some champagne?” Byla to pro nás odměna :-)

Loučení bylo dojemně chlapské. Opustit kamaráda, který se vrací zpět do cca 2 700 m n. m., bylo těžké. Nota bene když víte z jeho vyprávění (protože poslední společný den vyrazil dříve, aby mohl jít bez nás tou horší trasou), že tam je fakt hodně, ale hodně sněhu, že tam bude sám a dost pravděpodobně první, kdo celý úsek GR11 letos překonává. Ale všichni jsme věděli, že my dál jít za těchto podmínek už nemůžeme. Byli bychom s Jirkou Jardovi překážkou ve zdolání celé trasy za 26 dnů. Už jen fakt, že Jirkovi došly náplasti na puchýře… :-)

Jarda to dal celé. A dokonce o den dřív. Vcelku úspěšně se mu dařilo chytat signál a dával o sobě vědět na instáči. Užíval si to. První den bez nás si koupil v místním obchodě cepín. Sněhu bylo opravdu hodně, trail vede pak opravdu ve velkých výškách, orientace není možná pomocí značení, takže úplně skvělé jsou stažené mapy z aplikace Mapy.cz. Jardovo denní porce byly přes 40 km a převýšení několikrát i přes 3 000 m s batohem na zádech. Chce to více komentáře? Samozřejmě lze na trail vyrazit o pár měsíců později, kdy už nebudou průsmyky zaváté sněhem a hikeřit můžete klidně i dva měsíce. Záleží na vás. My máme rádi výzvy.

Jak vidím Pyreneje po návratu z GR11?

Měl jsem tu čest Pyreneje projet 2x na kole a jednou jejich část jít pěšky. Je dobré mít svůj názor, a proto říkám - v parametrech, které jsou pro mě důležité, jsou Pyreneje hezčí než Alpy. Drsnost kraje je krásně popsaná např. v detektivkách od skvělého Minniera. Lidskost, skromnost, surovost, neznámost, asketismus - to jsou za mě slova, která vyjadřují mé pocity při toulání zákoutími Pyrenejí. Preferuju španělskou stranu, která je mírnější. Něco jako Krušné hory směrem do Německa.

A protože to bylo všechno skvělé, kývli jsme už Jardovi na plán 2025. Tím je prý pohodový West Highland Way trail z Glasgow do Fort Wiliam (155 km) a pak dost neprošlapaný a místy dost surový trail Cape Wrath Trail (přibližně 320 km), který vede až na konec severního pobřeží Skotska. A termín? No kvůli “midžis” pěkně brzce jarní… to budou zase zážitky.

Jaké zvolit boty? Pohorky s GoreTex nebo naše oblíbené “obyčejné” trail kecky? My už víme :-)